Někdejší slum se díky penězům ze zahraničí proměnil v nejrychleji se rozvíjející albánské město

Silnici z hlavního města Tirany do několik kilometrů vzdálené Kamzy lemují panelové domy z éry socialismu. Samotná Kamza naopak působí jako změť domů různých barev a odstínů. Mnohé z nich se teprve staví nebo jsou v rekonstrukci. Fasády tvoří buď jen cihly, nebo naopak křiklavé zelené, oranžové či žluté nátěry.

Čtěte také

Albánský slum mění jeho obyvatelé na nejrychleji rostoucí město země

„Lidé velmi dbají na to, jak jejich domy vypadají,“ říká místní obyvatel Njazi Murrja. A dodává, že rodiny tak ukazují, jak kulturní a bohaté jsou. Místní ulice jsou také pojmenované po slavných místech a osobnostech. Britská reportérka při své návštěvě kráčela například Newyorskou ulicí.

Kamza bývala chudou obcí. Za poslední dekádu se z ní ale díky penězům krajánků pracujících v zahraničí stalo nejrychleji se rozvíjející město Albánie.

Odchod lidí za lepším ale dramaticky proměnil ráz celé jihovýchodní a jižní Evropy. Města a vesnice na Balkáně a v Itálii se vylidňují kvůli odchodu mladých lidí, kteří hledají práci v metropolích a jinde v Evropě. Situace v Kamze je ale jiná. Městu přibývají obyvatelé a jeho infrastruktura, obchody a domy kvetou právě díky Albáncům v zahraničí.

Z chatrčí do domů

Historie Kamzy je stejně chaotická jako názvy jejích ulic. V dobách komunismu měla asi pět tisíc obyvatel. Režim lidem zakazoval stěhovat se a pracovníci v dolech a na statcích na severu Albánie byli izolováni od zbytku země. „Propaganda říkala, že život na venkově je kvůli lepšímu vzduchu to nejlepší,“ vzpomíná bývalý místostarosta Kamzy Tomorr Kotarja.

Čtěte také

Albánie se stala evropským marihuanovým rájem

Když se v roce 1992 v Albánii dostala k moci Demokratická strana, vydaly se tisíce pracovníků z venkova do měst. „Život na severu země byl těžký,“ vypráví bývalý horník Ismail Veizi, který se do Kamzy přistěhoval s celou svojí rodinou. 

Vzpomíná, jak tehdy Kamza vypadala. „Byla tady pole. Někteří lidé žili ve stájích. Jiní začínali s přípravami na stavbu svých nových domovů. Přicházeli sem celé rodiny, dokonce i klany,“ říká Veizi. Sám si původně postavil chatrč se dvěma místnostmi bez připojení ke kanalizaci a elektřině. Dnes žije v útulném a čistém domě nedaleko centra.

Migranti ze severu Albánie se od obyvatel Kamzy a dalších měst v blízkosti metropole Tirany neodlišovali pouze kulturně, ale také dialektem a způsobem života v klanech. Místní lidé se na přistěhovalce dívali z patra. „Proto jsme na sobě tvrdě pracovali, abychom naše postavení zlepšili,“ zdůrazňuje Kotarja.

Pryč za prací

Kvůli nedostatku práce se nabídla jako první možnost migrace. A to nejprve do Řecka a Itálie. V současnosti lidé nejčastěji hledají práci ve Velké Británii. Přitažlivost ostrovního království zvyšují Albánci, kteří se tam usadili natrvalo, a také nízká míra diskriminace. Kotarja vysvětluje, že vydělané peníze lidé doma investují do výstavby domů. A díky zkušenostem ze zahraničí prý staví lépe.

Čtěte také

Frontex poprvé operuje mimo Evropskou unii. Mise v Albánii je zkouškou pro možné nasazení v Africe

Další už citovaný obyvatel Murrja je učitel, který se do Kamzy přistěhoval z Debaru v roce 2004, a to díky penězům, které vydělal jeho nejstarší syn v Řecku. „Podmínky na venkově byly otřesné. Moje manželka pracuje jako zdravotní sestra. Z našich platů bychom si vlastní dům nikdy nepostavili,“ říká muž a dodává, že když jeho rodina do Kamzy přijela, nebyly tam silnice, pouze v blátě vyježděné koleje.

Druhý Murrjův syn odešel za prací do Británie. Díky vydělaným penězům mohla rodina v Kamze opravit dům.

Osud Ismaila Veiziho je podobný. Jeho syn se vydal do Německa pracovat jako malíř pokojů a rodina tak mohla přestavět původní chatrč na moderní dům.

Situace se významně změnila v roce 2007, kdy se Kamza stala samostatným městem. Jistá nevládní nezisková organizace přispěla na položení vodovodu, albánská vláda poskytla peníze na výstavbu silnic a škol a také do té doby chaotická výstavba dostala pevnější pravidla.

Staré dobré časy

Ve městě sice vznikly nové podniky a továrny, míra nezaměstnanosti se ale stále pohybuje okolo padesáti procent. Migrace za prací tak zůstává nejpopulárnějším zdrojem příjmu. To ale zatěžuje rodinné vztahy. Například Veiziho dcera Džuljana vychovávala své dítě půl roku sama, protože otec mezitím pracoval v Německu.

Vláda se také neustále snaží o zavedení daně na remitence, tedy peníze zasílané ze zahraničí. Lidé je přitom často vydělávají načerno. „Migrace za prací se od roku 2013 zvýšila. Albánci totiž doma ztratili šanci na uplatnění a naději do budoucna,“ říká bývalý místostarosta Kotarja. Lidé z Albánie v současnosti tvoří také největší skupinu osob, které britské úřady odhalí při nelegálním vstupu země.

Lidé z Kamzy jsou vděční za novou infrastrukturu města, někteří ale i přesto nostalgicky vzpomínají na minulost, kdy mohli domy stavět, jak se jim zachtělo. „Dnes je hodně korupce. Pokud chcete opravit střechu, kvůli povolení musíte někoho uplatit. Celkově jsem ale se svým zdejším životem spokojený,“ dodává Ismail Veizi.

Chudoba, množství provizorních staveb i nezvyklé pojmenování ulic v Kamze považují bohatí obyvatelé nedaleké Tirany za směšné. Jeden z nich reportérce britského listu dokonce řekl, že město vůbec nemělo vzniknout, protože „je zkrátka nepřijatelné stavět, kdekoliv se vám zrovna zachce“.

„Lidé v Kamze jsou ale hrdí na to, co vytvořili. Všechno vybudovali vlastníma rukama. A poháněla je při tom nutnost změnit své životy,“ cituje bývalého místostarostu Tomorra Kotarju deník Guardian.