Nejzubatější šelmy měly nejsilnější tlapy

Nejznámější šavlozubou šelmou je severoamerický „šavlozubý tygr“ Smilodon fatalis. V roce 2010 paleontoložka Julia Meachenová z National Evolutionary Synthesis Center v Durhamu zjistila, že smilodon se od dnešních kočkovitých šelem nelišil jenom špičáky, které mu vyčnívaly ze zavřené tlamy. Měl také daleko mohutnější pažní kosti, které vypovídají o větší síle předních končetin. Logika takového uspořádání je vcelku jasná. Dlouhé špičáky smilodona nebyly na průřezu kulaté jako u dnešních koček, ale oválné, takže se snadněji lámaly. Šelma si proto zuby chránila tím, že svou kořist předními tlapami strhla na zem a pak jí vrazila špičáky do měkkého krku.

Smilodon a jeho příbuzní z podčeledi machairodontů (Machairodontinae) však nejsou jedinými šavlozubými šelmami. Prodloužené špičáky se objevují i některých příslušníků čeledí Nimravidae a Barbourofelidae. Tyto šelmy se na pohled podobaly kočkovitým šelmám, ale vymřely dlouho před jejich vznikem a nezanechaly žádné žijící potomky. Julia Meachenová porovnala tloušťku jejich pažních kostí s vymřelými a žijícími kočkovitými šelmami. Zjistila, že se u nich objevuje stejný trend jako u smilodona – dlouhé špičáky s oválným průřezem v kombinaci s neobvykle silnými předními tlapami. Šavlozubé šelmy jsou proto příkladem konvergentní evoluce, kdy se u různých skupin živočichů nezávisle na sobě objeví stejná adaptace.

Zdroj: NSF