Nejstarší hmyzí opylovači
Ve více než 100 milionů let starých kusech jantaru se našel zatím nejstarší přímý důkaz o opylování rostlin hmyzem.
Asi 80 % dnešních rostlin využívá k transportu svého pylu hmyz. Nejznámějšími hmyzími opylovači jsou blanokřídlí a motýli, ale tuto roli plní také obrovské množství různých druhů much, brouků nebo třásnokřídlého hmyzu. Ti všichni se vyvíjeli spolu s rostlinami, rozšiřovali jejich pyl a na oplátku dostávali potravu. Vůbec nejstarší doklad o tomto chování se nyní podařilo objevit mezinárodnímu týmu vědců, který zkoumal 105 až 110 milionů let staré vzorky jantaru ze severního Španělska.
Ve dvou kusech zkamenělé pryskyřice zůstali uvězněni příslušníci třásnokřídlého hmyzu, který se dnes živí pylem a rostlinnými tkáněmi. Všech šest jedinců jsou samičky dvou dosud neznámých druhů, které vědci popsali jako Gymnopollisthrips minor a Gymnopollisthrips major. Na každé z nich jsou zachyceny stovky pylových zrn. Uchycení pylu na povrchu těla hmyzu napomáhaly specializované chloupky podobné těm, jako mají například včely.
Zkoumání nejreprezentativnějšího jedince Gymnospollisthrips minor rentgenovou tomografií v Evropském synchrotronovém zařízení odhalilo, že maličká pylová zrna mají strukturu, která je potřebná k zachycování na těle hmyzu. Pyl zřejmě patří nějakému druhu cykasů nebo jinanů (gingo), které pokládáme za živé fosilie. A jaké důvody vedly pravěký třásnokřídlý hmyz k opylování těchto rostlin? Vědci předpokládají, že samičky hledaly v semenících jinanů bezpečný úkryt, kladly zde vajíčka a vylíhlým larvám přinášely pyl jako potravu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
