Nejsou voliči

Když člověk sledoval v neděli večer televizní zpravodajství, mohl se z úst některých představitelů sociální demokracie dozvědět poměrně zcestné vysvětlení relativního volebního debaklu této nejsilnější z vládních stran. Že za neúspěch sociální demokracie mohou voliči je celkem jasné.

Jenomže ti sociálně demokratičtí funkcionáři tvrdili, že za neúspěch jejich partaje může malá volební účast. A dodávali, že kdyby byla volební účast větší dopadla by sociální demokracie mnohem lépe. Inu, je takové staré rčení, které zní: "Kdyby bába měla fousy, byl by to dědek...." Sociální demokraté, kteří takto zdůvodňují volební neúspěch, zaměňují příčinu s důsledkem.

Chci tím říct, že - podle mého - nízká volební účast není příčinou volebního neúspěchu sociálních demokratů, nýbrž důsledkem neochoty nechápajících voličů, na níž se sociálně demokratická stranická politika v posledních měsících rázně spolupodepsala.

Navíc: celá politická scéna toho nedělá příliš mnoho, aby případným voličům nějak objasnila, jakým způsobem vlastně zastupitelská demokracie funguje. Více než dvě třetiny oprávněných voličů se totiž neustále domnívají, že neúčastí ve volbách též vyjadřují svůj názor na politiku jako takovou, a mají rovněž za to, že takto vyjádří svůj odpor vůči - podle nich - nedobrému stavu domácí politiky.

Je to jedno velké nedorozumění. Jejich neodevzdané hlasy nezmizí v nějakém pomyslném košíku s nápisem "politikou znechucení občané", nýbrž jsou přerozděleny těm stranám, které ve volbách nějaké hlasy dostaly. Proporčně, podle výsledku, které strany dosáhly. Jinými slovy a po lopatě: nevoliči všichni volí a jak! Drtivé vítězství ODS se jistě bez velkých rozpaků může vysvětlit přelitím pravicových voličských hlasů od někdejší "Čtyřkoalice" a nikoli jen malou volební účastí. Sociální demokraté si prostě nechtějí přiznat celou sérii - řekněme - chyb, kterých se v posledních měsících dopustili a tím rozhodně voličskou účast nezvedli. Rád je šéfům ČSSD připomenu: zametli s Vladimírem Špidlou; jeho nástupce Stanislav Gross se obklopil velice zvláštní směsicí tzv. "poradců", některých s vyloženě divnou komunistickou minulostí; někdo sociální demokracii "vymyslel" značně odpudivou volební kampaň; ještě před kampaní se sociální demokracii podařilo zvednout platy policistům a to takovým způsobem, který dokázal naštvat i jinak neštvatelné jejich voliče; vláda, v čele se sociálními demokraty nedokázala veřejnosti, včetně svých voličů, vysvětlit narůstající schodek státního rozpočtu; sociální demokraté, nyní již ve vládě sedmým rokem, nijak nepokročili v klíčových otázkách reforem zdravotnictví, školství a důchodové politiky... A to je jen pár namátkou vybraných důležitých záležitostí. Všechno to jsou ovšem náměty na jiné komentáře, popřípadě na celé knihy... Možná klíčovou otázkou vývoje demokracie v České republice ovšem je a bude, zda vůbec politické reprezentace jednotlivých stran stojí o větší volební účast. Ta současná převážně ovšem ne-účast totiž nahrává parlamentním stranám, které ani nemusí stát o nějaké převratné zvýšení volební účasti. Když se, při malé voličské účasti, budou hlasy trošku přelévat od jedné parlamentní strany k jiné, politickou scénou to nijak zvlášť nepohne a mnoho se toho ani nezmění. Vyšší volební účast by ale mohla prospět nikoli jen nyní si stěžující sociální demokracie, ale také zatím roztříštěné jiné síle...

Překvapivého výsledku totiž dosáhli (jako už dříve) neparlamentní strany, kterým dalo hlas něco přes devatenáct procent voličů. Jen o pár desetin procenta méně než komunistům a hodně více než lidovcům či sociálním demokratům Tam někde, zdá se, by mohla být naděje pro republiku. To by ovšem ta pověstná bába musela mít fousy... Tedy, kdyby se jim podařilo se pod jedním programem sjednotit...