Nejmenší měsíc Jupiteru
Vědci po letech precizního ověřování potvrdili, že kolem Jupiteru obíhá velice malý měsíc. Při svém průměru pouhých 2 kilometrů jde o nejmenší pozorovaný měsíc celé sluneční soustavy.
O tom, že je Jupiter pánem rozsáhlé rodiny měsíců, se měl v samotných počátcích éry dalekohledů možnost přesvědčit i slavný italský astronom Galileo Galilei. Ten v roce 1610 jako patrně první na světě odhalil okolo obří planety čtyři výrazné souputníky. Dnes je známe notoricky skoro jako říkanku – Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Třetí v pořadí, Ganymedes, je při svém rovníkovém průměru 5268 km největším měsícem ve sluneční soustavě a je dokonce větší jak planeta Merkur. Zdá se ale, že krom tohoto primátu se Jupiter ve své rodině měsíců, čítající přes 60 členů, může chlubit jedinečností také v opačném extrému. Z nových měření vyplývá, že jej obíhá doposud nejmenší objevený přirozený satelit v našem planetárním systému.
Objev, předobjev a dlouhé počítání
Na objev hned dvou nevýrazných těles při pozorování jasnějších měsíců upozornili američtí a kanadští vědci už na počátku září roku 2010. Nová dvě tělesa dostala označení S/2010 J1 a J2. První a jasnější z nich detekovali pomocí 5m Haleova dalekohledu na Mt. Palomaru v USA, slabší pak Kanadsko-francouzsko-havajským teleskopem (CFHT) o průměru 3,6 metru. Astronomové však pro jejich pomalý úhlový pohyb vůči planetě museli čekat přibližně tři čtvrtě roku. Až 1. června 2011 se potvrdilo, že jde skutečně o satelity obíhající největší planetu sluneční soustavy.
Mezitím se vědci pro zpřesnění dráhy snažili zajít i do minulosti a za předpokladu, že jde skutečně o tělesa obíhající Jupiter, je hledali na starších snímcích. V této mravenčí práci znamenající probírání se množstvím archivních snímků nakonec uspěli a jasnější z měsíců, S 2010 J1, našli na obrázcích CFHT z roku 2003. Z malého množství dat ovšem neměli možnost určit pohyb těles s velkou přesností, a tak je čekalo ještě dlouhé počítání a další pozorování. Teprve před několika měsíci dospěli k závěrům, z nichž už mohou spolehlivě určit dráhu obou měsíců a jejich pohyb na několik let do budoucna.
Největším problémem a zároveň i úspěchem byl pro vědce fakt, že první z měsíců má odhadem přibližně 3 km v průměru. Ten druhý jen 2 km. To z těchto těles činí nejmenší měsíce sluneční soustavy pozorované ze Země.
Z úlomků měsíce
Tato tělesa jsou pro vědce nesmírně zajímavým příspěvkem k výzkumu a pochopení rodiny Jupiterových měsíců. Zatímco ty velké jako Io nebo Ganymedes patří do kategorie těles vzniklých u Jupiteru v podstatě při zrodu sluneční soustavy, ty menší se do Jupiterovy gravitace dostaly později. Obvykle tříštěním asteroidů nebo vyhaslých komet, které se dostaly do blízkosti Jupiterova gravitačního pole a za splnění určitých podmínek nepodlehly zkáze v jeho husté atmosféře. Tomu odpovídá i jejich vzdálenost od planety. Větší z měsíců obíhá Jupiter ve vzdálenosti asi 23 miliónů kilometrů s periodou 2 let. Menší je o 2 miliony kilometrů k plynnému obrovi blíže a oběhne ho za 1,7 roku.
Opravdu nejmenší?
Jsou však oba měsíce skutečně nejmenší v našem planetárním systému vůbec? Jupiter totiž není jedinou obří planetou sluneční soustavy, která by mohla taková tělesa držet ve svém gravitačním sepětí. Rozsáhlou rodinou měsíců se chlubí i prstenci ověnčená planeta Saturn. A je dost možné, že kolem ní může obíhat měsíc ještě menší. Jenomže k jeho objevu existuje mnoho takřka nepřeklenutelných úskalí. Saturn obíhá kolem Slunce téměř dvakrát dál než Jupiter, pozemské dalekohledy proto mají o dost větší problém těleso podobné velikosti odhalit. Obří pomocí je proto kolem planety kroužící družice Cassini, která už od roku 2005 pořizuje dechberoucí snímky Saturnových prstenců i měsíců. Ovšem právě Saturnova chlouba – jeho prstence – je druhým úskalím k detekci tak malého měsíce. Prstence samy jsou totiž tvořeny i takovými tělesy, která by samostatně mohla být měsícem. Kameny tvořící prstence se řídí striktními zákony, které udržují systém pohromadě. Aby se tedy nějaké malé těleso obíhající Saturn dalo považovat za jeho měsíc a ne součást prstence, muselo by mít alespoň trošku odlišné dráhové vlastnosti.
Rovněž vzdálenější Uran a Neptun jsou velmi hmotné planety. Jejich pozorování v takovém rozlišení jako u Jupiteru je však ze Země nemožné a navíc je v současnosti ani nezkoumají žádné umělé družice. Musíme se tedy spokojit s výsledky závislými na našich technických možnostech, a ty momentálně činí Jupitera vlastníkem největšího i nejmenšího měsíce v naší sluneční soustavě.
Nebeské představení už za měsíc
V souvislosti s Jupiterem a jeho měsíci je zcela na místě připomenout blížící se nebeské divadlo. Na časné ranní obloze v neděli 15. července okolo 3:20 letního času náš Měsíc předstoupí před Jupiter a postupně přes něj přejde. Nastane tzv. zákryt Jupiteru Měsícem, který je poměrně vzácný a z našeho území jej znovu spatříme až 28. listopadu 2019 na denní obloze, nebo 22. listopadu 2034 po půlnoci. Už pouhýma očima uvidíme Jupiter, jak se jako jasná perla dotýká měsíčního srpku a po pár desítkách vteřin za ním zmizí. Po necelé hodině se pak objeví na Sluncem neosvětlené straně Měsíce. Při pohledu dalekohledem uvidíme, jak za náš Měsíc postupně mizí všechny Jupiterovy měsíce. Celý úkaz navíc doplní fotogenické položení objektů s nedalekou planetou Venuší u otevřených hvězdokup Hyjády a Plejády v souhvězdí Býka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
