Nejhmotnější odhalená dvojhvězda

Hranice vesmírných nej se zase o kousek posunuly. Dvojhvězda je nejjasnější ze společnosti dalších obrovských hvězd v oblasti 30 Doradus, známé také pod jménem mlhovina Tarantule. Pouhým okem se dvojhvězda zahlédnout nedá, na to je příliš daleko, v sousední galaxii zvané Velké Magellanovo mračno. Navíc by bylo potřeba udělat si výlet na jižní polokouli.

Odhalení dvojhvězdy
Veškeré znalosti, které máme o vzdálených hvězdách, získali badatelé zkoumáním světla, které od nich přichází. Astronomové používají metodu, při níž se světlo rozloží do spektra podle vlnové délky, a zkoumají se místa ve spektru, kde je nedostatek nebo naopak nadbytek fotonů. Při pohledu na spektrum R144 si všimli, že tu dochází k periodickým změnám. V šesti ze sedmi měření spektrální čáry dusíku našli rozeklaný dvojitý vrchol. Vědci tak získali velmi silné podezření, že se jedná o dvojhvězdu, což předtím netušili. Přesnou periodu oběhu obou složek se zatím určit nepodařilo, ale odhaduje se na 2 až 6 měsíců. Obě složky dvojhvězdy se zdají být srovnatelně velké, ale zatím se nadá s jistotou rozhodnout, která je větší. Měření spektra dvojhvězdy vědci prováděli od dubna 2010 do dubna 2011. Použili speciální přístroj, spektrometr X-shooter, patřící k dalekohledu VLT na Jižní Evropské Observatoři v Chile, jednomu z největších dalekohledů na světě. Použití špičkové techniky badatelům významně ulehčilo práci a zkrátilo dobu pozorování.

Dalekohled VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři v Chile|foto: ESO

Vítr odvane
Závratná hmotnost dvojhvězdy byla v minulosti ještě větší. Patří totiž k takzvaným Wolf - Rayetovým hvězdám, které během života ztratí velkou část své hmotnosti kvůli hvězdnému větru. V době svého vzniku mohla být podle vědců celková hmotnost obou složek dvojhvězdy 300 až 400 hmotností Slunce. Vnější vrstvy atmosféry ale neustále unikaly do vesmíru a celková hmotnost klesala. To se děje u každé hvězdy, i naše Slunce takto ztrácí hmotnost. Čím je hvězda těžší, tím rychleji přichází o svou obálku.

Odstrčená na okraji
Vědci budou muset ohledně R144 vyřešit ještě další hádanku, a to je její nezvyklá poloha v rámci hvězdokupy, kde se narodila. Podle našich představ o tvorbě velmi hmotných hvězd by měla R144 vzniknout blízko centra, jenže dvojhvězda se nachází na okraji. Je možné, že se během svého života přestěhovala, respektive, že jí z jejího původního domova vypudil gravitační nátlak jiných hvězd. Přesun by ale musel být na vesmírné poměry velmi rychlý, musel by ho způsobit velmi silný podnět. V případě, že hvězda vznikla v místě, kde se teď nachází, přepsala by učebnice astronomie.

Dvojhvězda R144 leží na okraji oblasti, v níž vznikají nové hvězdy|foto: HST

Zkoumání dvojhvězdy R144 pokračuje, tak se o ní snad brzy dozvíme více a zpřesníme i odhad její hmotnosti. Pak bude jisté, jestli se skutečně jedná o nejhmotnější dvojhvězdu, nebo zda se na první místo vrátí dvojhvězda z galaxie NGC 3603 v souhvězdí Lodního kýlu s úctyhodnou hmotností 212 Sluncí.