Něco za něco -

Konkrétně to znamená, že Ukrajina už za tisíc kubíků této strategické suroviny nebude platit letošních původně 330 dolarů, ale jen 230, a to po dobu deseti let. Ruský těžařský polostátní gigant Gazprom přitom o své peníze nepřijde a celý tento významný cenový rozdíl bude muset pokrýt ruský státní rozpočet. Stát totiž v ukrajinském případě rozhodl, že Gazprom nebude do společné ruské kasy platit třicetiprocentní vývozní clo.

Pro Ukrajinu je význam této dohody zcela mimořádný, protože na tiskových konferencích a v debatních panelech ihned po Janukovyčově zvolení ukrajinským prezidentem četní odborníci oprávněně tvrdili, že dosavadní ceny ruského zemního planu jsou pro ukrajinskou ekonomiku likvidační. Rusko tím přitom o nic nepřichází, protože Ukrajina je jeho největším odběratelem a srovnatelnou cenu za tuto surovinu Ruské federaci platí například Německo či Itálie.

Ukrajina na druhé straně vyšla Rusku vstříc, pokud se jedná o další osud historické základny ruské Černomořské flotily v přístavu Sevastopo. Smlouva, která vyprší v roce 2017 a již Viktor Juščenko nehodlal obnovovat, byla prodloužena o 25 let, tedy až do roku 2042. Navíc v ní platí doložka, že ji lze kdykoli dále rozšířit o dalších pět let. Ruskou federaci to tedy zbavuje problému, kam černomořské válečné loďstvo už za sedm let stěhovat – tím spíš, že výstavba nové námořní základny v Novorossijsku se významně protahuje a její poloha samozřejmě ani zdaleka není strategicky tak výhodná jako dosavadní sevastopolský přístav na jižním cípu poloostrova Krym.

Někteří komentátoři se domnívají, že rozzářené tváře obou prezidentů a jejich několikeré ujištění, že se právě otevřela nová etapa ve vztazích obou zemí, mohou signalizovat další ukrajinské ekonomické ústupky. Ruská sjednocená korporace leteckého průmyslu by údajně mohla převzít 50 % a jednu akcii ukrajinského leteckého gigantu Antonov a získat tak nad tímto podnikem strategického významu kontrolu.

A co to všechno znamená?

Jak konstatuje komentář listu Kommersant, plynová roura dál zůstává oblíbenou ruskou politickou zbraní. Na závěrečné tiskové konferenci to víceméně bez obalu potvrdil i Dmitrij Medveděv. Na otázku, zda s podobnými výhodami mhou počítat i další postsovětské státy, ruský prezident odpověděl: „Pokud jde o jiné země, je třebna se podívat na to, nakolik se jejich slova kryjí s činy.“ Kemmersant k tomu dodává, že pokud chce někdo od Ruska získat nějaké bonusy, musí si brát příklad z Viktora Janukovyče. Což je memento zejména pro ty evropské politiky, kteří tvrdí, že ruského energetického klacku se není co bát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.