Nečekaně vysoký ekonomický růst

Zasloužil se o to výkon ekonomiky, který opět překonal očekávání a udržel se nad šestiprocentní hranicí.

Řada komentátorů hovoří o tom, že vlastně není co slavit. Námitky jsou následující: ekonomiku táhne hlavně spotřeba občanů, naopak se už tak nezrychluje průmysl, ani export.

Zvláště obchodní bilance je podle ekonoma HVB Banky Pavla Sobíška na pováženou. Dovozy rostly rychleji než export a Česko se tak může dostat do potíží s platební bilancí.

Nehledě na to, jak připomínají další experti, nadšený konzum může zvýšit ceny zboží a tím podpořit růst inflace. Inflace i negativní obchodní bilance pak jsou překážkami hospodářského růstu.

Téměř by se dalo říct, že Češi už zase žijí nad poměry a že na to opět co nevidět doplatí.

Není tomu ovšem tak. I když je dobré sledovat rizika a i když je také nad slunce jasnější, že politici nejsou připraveni ekonomické prostředí nějak významněji podpořit, situace je mimořádně dobrá a také vyhlídky jsou výborné.

Export skvěle nastartoval v roce 2005, když začala vyrábět automobilka TPCA u Kolína a když zvýšila výrobu mladoboleslavská Škodovka. Od té doby se růst ještě zvyšuje, tentokrát už zásluhou jiných firem. Z větší části jde o dodavatele automobilkám, ale některé údaje už naznačují, že posiluje i výroba s větší přidanou hodnou, skrytá pod statistickou kolonkou "optické a elektrické přístroje".

Také letos roste export, konkrétně to je o deset miliard korun rychleji než dovoz. Statistický úřad pouze upozornil, že se dařilo dovážet za nižší cenu, než před rokem a především díky tomu se bilance zahraničního obchodu zlepšila. Ovšem ani varování statistiků mimořádnou kondici dovozu v nejmenším nezpochybňuje.

Také spotřeba občanů není a priori něčím špatným. Proč si nezlepšit kvalitu života? V ní zaostáváme daleko za vyspělejšími evropskými zeměmi.

Navíc vysoká inflace aktuálně nehrozí. Jak upozornil analytik Raiffeisen Banky Aleš Michl, zásluhu na tom má Česká národní banka, která drží dlouhodobě inflaci pod kontrolou. Je tedy možné zvyšovat spotřebu a příliš se neobávat, že obchodníci začnou zdražovat.

Česko tedy patří do hlavního proudu nových zemí Evropské unie, které dokážou i několik let po sobě růst o víc než pět procent. Ten vzestup je tak nápadný, že připomíná rozvoj západní Evropy po druhé světové válce. Dnes země od Česka po Estonsko stejným tempem překonávají rozvrat způsobený komunistickým režimem.

Česko přitom není vedlejším účastníkem tohoto vývoje, naopak stojí v jeho čele a může být považováno za modelový příklad. Ještě v roce 1998 se potýkalo především s vnitřními problémy, když ekonomické reformy nebyly dost razantní, aby překonaly tradiční a státem podporovaný klientelismus. To se časem změnilo a Češi začali využívat své průmyslové tradice. Cizí firmy začaly vyhledávat kvalifikované české pracovníky a rostoucí export hnal nahoru hospodářský růst. Dnes jsou zisky firem natolik vysoké, že rychleji rostou i platy zaměstnanců. Tím se zvyšuje konzum, který se stal novým podnětem pro rychlý růst.

Tento modelový příklad následují ostatní země. Zprvu na to šly opačným způsobem. Od Estonska po Maďarsko nejdříve rostla spotřeba, což všem zemím pokazilo obchodní bilanci, případně způsobilo velké rozpočtové schodky.

Především baltské země dnes musí bojovat s příliš vysokou inflací a Světová banky se obává, že jejich růst se nedá udržet. Maďarsko muselo tak tvrdě škrtat ve stáním rozpočtu, až se propadl hospodářský růst.

Záchranu našly v opatření, se kterým Češi začínali. V Maďarsku, na Slovensku a v Polsku se už budují průmyslové podniky, které zajišťují vyrovnanou bilanci zahraničního obchodu. Další budou postupně následovat. Maďaři dokonce už mají po vzoru Čechů přebytek, to je ovšem mimo jiné dáno tím, jak výrazně klesla spotřeba.

Česko má ve středovýchodní Evropě tradičně největší ekonomickou sílu. Svědčí o ní například pozoruhodný údaj, podle kterého vyvážíme do Německa víc, než třikrát početnější Poláci. Růst by tedy měl být pomalejší, než v případě zemí, které startují z nižší základy. Tuzemský vzestup je však stejně rychlý, jako u ostatních zemí.

Proto se jediné Česko vedle mnohem menšího Slovinska a Kypru dostane asi už v příštím roce přes osmdesátiprocentní hranici průměrného výkonu zemí evropské pětadvacítky. Tím za sebou daleko necháme Portugalsko a dostihneme Řecko. Těžko předvídat, kam půjde ekonomika později. Záleží přitom na všech aktivních zaměstnancích a podnikatelích, na rozvaze bankéřů a schopnostech vědců. V této chvíli je možné ve všech firmách plánovat další rozvoj. Prostor nově otevřený pro nový vzestup prosperity je nejlepší součástí zprávy o ekonomickém růstu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .