Nečekaně rozmanité stárnutí

10. prosinec 2013
Sladkovodní polyp Hydra magnipapillata

Mládí prožijeme v plné síle a s přibývajícím věkem slábneme. To, co pokládáme za přirozený běh života, ale u některých živočichů neplatí.

Fenomén stárnutí je v přírodě až překvapivě rozmanitý, jak zjistili vědci z Univerzity jižního Dánska. Úmrtnost a změny související s věkem prostudovali u 46 velmi odlišných druhů organismů s různou délkou života: od řas, hub a rostlin přes bezobratlé živočichy až po savce. Jak se dalo očekávat, u některých z nich je stárnutí spojeno s úbytkem sil a vyšší úmrtností. Tento průběh je typický pro savce včetně člověka, ptáky a některé bezobratlé jako jsou perloočky.

U jiných organismů naopak úmrtnost s věkem klesá. Příkladem jsou želvy Agassizovy (Gopherus agassizii), které nejčastěji hynou na počátku života, nebo stromy kolíkovníky (Avicennia marina) z mangrovových porostů. Existují ale i takové, kterých jako by se stárnutí nedotklo, protože jejich úmrtnost je téměř stejná v mladém jako pokročilém věku. Mezi ně patří především sladkovodní žahavec nezmar (Hydra magnipapillata), jehož úmrtnost zůstává konstantně nízká a který je v laboratorních podmínkách skoro nesmrtelný. Vědci vypočítali, že i po 1400 letech by stále zůstalo naživu 5 % populace laboratorních nezmarů.

Malé změny mortality během života ale najdeme také u rododendronů (Rhododendron maximum), sýkorek koňader (Parus major) nebo korálů rohovitek červených (Paramuricea clavata) a krabů poustevníčků (Pagurus longicarpus). Mnoho lidí se domnívá, že proces stárnutí probíhá u všech živočichů tak jako u lidí: tedy že organismus s přibývajícím věkem slábne a riziko, že zemře, se zvyšuje. Studie dánských vědců však naznačuje, že stárnutí má v přírodě mnoho podob a že někteří živočichové úbytek sil na sklonku života vůbec nemusejí zažít.

Želva Agassizova (Gopherus agassizii)

Zdroj: University of Southern Denmark, Nature

autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy
  • Příroda