Nečekaná konkurence

O tomto víkendu na sebe politici čile útočili, předvedli řadu dobrých obranných zákroků, k vidění byla i zajímavá změna sestavy, když jeden z favorizovaných politických týmů nominoval nového kapitána. O tom všem se dnes mohlo debatovat v továrnách, kancelářích či ve školách po celé zemi, nebýt hokejistů, kteří zas jednou přestříleli Kanadu. Třešní na dortu v těchto duelech bývá, že Kanaďané, kteří neumějí prohrávat, se v závěru snaží alespoň vyprovokovat rvačku. Nezklamali ani včera, a dá se čekat, že ta hokejová šarvátka bude diskutovanější než případy, kdy si do vlasů vjeli politici.

Národní tým se stále zlepšuje, a i když se s tím příliš nepočítalo, může nakonec politikům konkurovat i o příštím víkendu. Pro případ, že by se probil až do finále, má už řada politiků nepochybně připravené hokejové dresy a rezervované letenky. Jestliže úspěšným hokejistům nelze konkurovat, nezbývá než jim alespoň viditelně fandit. Jaký smysl by ale mělo, kdyby například vedle sebe v čestné lóži hokejové haly usedli Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem jen pár hodin poté, co na sobě nenechají nit suchou v televizním duelu? Případnou jejich společnou radost z vítězství by volič mohl pochopit jako uzavření velké koalice! Úplně postačí, když bude na cestu do Lotyšska připraven prezident. Má reprezentaci v popisu práce, fandit umí a jako hlava státu má šanci, že si ho možná všimnou kameramani.