Návštěva roku

Dopátrat se smyslu tohoto riskantního jednání není těžké. Stačí naslouchat premiérově přání, aby se Česká republika stala díky své poloze základnou pro čínské investice v Evropě. Za první vlaštovku v tomto směru považuje čínský závod v Nymburku, který dodá na evropský trh pět procent plochých televizních obrazovek. O jednotlivých vlaštovkách se říká, že jaro nedělají, a teprve budoucnost ukáže, zda nás ty ploché obrazovky nepřijdou draho. Ale třeba taky ne. S Čínou dnes chce obchodovat každý, a nejsou to pouze naši politici, kterým se nechce komplikovat byznys debatou o lidských právech. Ani ve Francii nebyl čínský premiér příliš peskován, když kupoval sto padesát airbusů a objednal rychlostní železnici.

V našem případě ovšem ekonomové upozorňují na asymetrii v podmínkách českých a čínských podnikatelů, na naši setrvale pasivní obchodní bilanci, a všímají si, že nepřišla řeč na čínské padělky českých výrobků. Nedá se ale říct, že bychom s Čínou neměli nic společného. Zrovna včera zveřejnila v Bruselu manželka populárního člena Beatles Heather Mills Cartneyová důkazy o tom, že se v Česku daří výrobě a prodeji kočičích a psích kožešin, jejichž dovozu z Číny do EU se její nadace snaží zabránit. V Evropském parlamentu přišla řeč na to, že se u nás kočky kradou na ulicích a stahují zaživa. Číňané by nás mohli v této delikátní věci solidárně podpořit a napsat do Bruselu, že na tom nic není.