Násilí znovu ovládlo Paříž

Tehdy to začalo stejně jako tentokrát. Dva výrostci údajně prchající před policií se chtěli schovat v transformátoru a byli tam smrtelně zasaženi elektrickým proudem. O dva roky později a jen pár kilometrů dál výrostci na malém motocyklu narazili v plné rychlosti do policejního auta. Podle verze vyšetřovatelů, motocykl pravděpodobně ukradli a nehodu později zavinili tím, že policejnímu autu nedali přednost zprava. Vyšetřovatelé naopak popírají, že i tuto tragedii vyvolalo policejní pronásledování.

Popírají i rozhořčené obviňování policistů z neposkytnutí první pomoci. Ale chladná řeč policejních hlášení nedostala šanci zaznít. Přehlušila ji tentokrát rovnou střelba. V tom je rozdíl proti předloňským nepokojům. Tehdy došlo na dlažební kostky, zápalné láhve, pustošení veřejných budov a podpalování automobilů. T poslední po stovkách.

Tentokrát došlo už na všechno, co jsem právě vyjmenoval, ale krom toho i na střelné zbraně. Několik policistů bylo zraněno broky. Nepokoje z roku 2005 se daly ještě označit za živelnou vzpouru nezaměstnané, bezprizorní předměstské mládeže, sociálně a etnicky vyřazené ze společnosti, opomíjené sociálními institucemi a opovrhované spoluobčany. Tentokrát mají nepokoje zatím spíš podobu organizovaného vyřizování účtů mezi bandami mladistvých na pokraji zločinu a policií. Nejen proto, že přišli o život dva nezletilí chlapci - bylo jim jednomu patnáct, druhému šestnáct - ale také proto, že policie se v nebezpečných zónách měst jako je Villiers-le-Bel a v jiných sídlištních městech tvořících pás pařížských předměstí snaží znovu zavést pořádek, potlačit vládu gangů, která není po chuti ani většině místních obyvatel. Podle novinového článku, který mi padl do rukou těsně před událostmi posledních dvou nocí, zasahuje policie systematicky proti mladistvým dealerům drog, a při prohlídkách bytů nalézá zbraně. Dokonce i samopaly. Mládež - která je na předměstích mimochodem až ze čtyřiceti-padesáti procent nezaměstnaná - to bere jako neustálé obtěžování ze strany policie, která ji šikanuje a na každém kroku legitimuje.

Takový je zběžný pohled na místa činu. Pohled na politickou scénu říká, že Sarkozyho vládě vybuchl pod rukama problém, na který pozapomněla. Před dvěma lety byl dnešní francouzský prezident ministrem vnitra a hned v zárodcích nepokojů přispěl k dalšímu rozdmychání tím, že jejich původce nazval chátrou. A slíbil pokojným obyvatelům předměstí, že ji odtamtud vymete. Sociálně orientovaná opozice poukazovala na to, že jde o těžce zanedbaný problém předměstských ghett a ještě zanedbanější problém integrace druhé a třetí generace přistěhovalců do společnosti. Bezprizorní předměstská mládež byla dlouho ponechávána sama sobě. Říkám bezprizorní proto, že neznám lepší slovo, které by souhrně vyjádřilo fakt, že tyto ještě děti, ztratily úctu k rodině, protože otcové živoří jako trosky, kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti, matky nemají u synů vůbec žádnou autoritu, škola nedokáže takové děti zkrotit ani je udržet, takže nakonec jako nevzdělaní, vzpurní výrostci, neschopní integrace ale už i neochotní se integrovat, zařadit se, jsou společností vytěsňováni a sami se od ní izolují. Nakonec natolik, že do svých lovišť nepouštějí nikoho, tím méně policisty, pokud nejsou v přesile a chráněni plechem automobilů.

Tato charakteristika platí s největší pravděpodobností i u původců nepokojů, které vyděsily Francii v minulých dvou nocích a při kterých bylo v regulérních pouličních bojích zraněno šest až sedm desítek policistů. Jenomže vyřazenost, a teď už dokonce dobrovolná vyřazenost těchto mladistvých vandalů ze společnosti je teď ještě vážnějším společenským neduhem, než byla před dvěma roky. Sarkozy ministr nesplnil slib, že s jejich řáděním předměstských band skoncuje. Sarkozy prezident nenašel ještě čas na sociologický přístup k tomuto fenoménu a na odpovídací komplexní, tedy ne jen policejní řešení. Zatím jen realizoval sliby, které, které mu ve volební kampani získaly hlasy šovinistické krajní pravice. Zavedl imigrační politiku, o které opozice říká, že je antiimigrační. Ti kdo s ní souhlasí, naopak říkají, že alespoň do budoucna ochrání Francii před podobnými problémy, jaké ji teď trápí ve Villiers-le-Bel a už i v několika dalších lokalitách na severním pařížském předměstí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .