Násilí

24. listopad 2006

Některé společenské jevy či lidské projevy jsou natolik univerzální, že jsou přítomny v každé době a v každé civilizaci. Klasickým příkladem je násilí. Je všudypřítomné a věčné. Nikdy nebude vymýceno, protože se umí převtělit do zcela neočekávaných podob. Vedle zprávy o násilnostech v Bagdádu, kde jen včera po sérii explozí zůstalo sto padesát sedm mrtvých a dvě stě padesát sedm zraněných vinou sektářského násilí, zaznamenaly agentury také kuriózní příklad násilí, které se odehrálo ve Francii.

Jistý právník se zamiloval do své kolegyně a ve snaze naklonit si její city ji za dva roky poslal na osm set milostných dopisů, někdy až pět denně. K tomu ji zahrnoval květinami, ale třeba i katalogy svatebních šatů. Údajně ho čeká soud za sexuální násilí. Právničce, která před podáním žaloby vyčerpala všechny možnosti, jak se nápadníka nenásilně zbavit, nemá smysl radit, aby si večer pustila zprávy. Pohled na násilnosti v Iráku její problém neřeší. Subjektivně se cítí štvancem, jakkoli je pronásledována přízní. Nepochybně platí i naopak, že příběh nervového zhroucení francouzské právničky psychicky nepomůže stresovaným obyvatelům Bagdádu, kteří neznají dne ani hodiny, kdy přijdou sami či jejich blízcí o život anebo o ruku či nohu.

Z nezaujatého odstupu máme tendenci různé druhy násilí porovnávat. Ve zmíněných případech jsme v pokušení říct, že proti utrpení lidí, kterým se v Bagdádu staly osudnými bomby odpálené fanatiky, je stížnost ženy na násilné zahrnování dopisy a květinami směšná. Je a není. Právě podle toho, zda je člověk pozorovatelem anebo obětí.

autor: iho
Spustit audio