Narovnání hranic, vyrovnání dluhu

Příčinou pozdvižení v ospalém pohraničí je příslib státu navrátit našim severním sousedům 368 hektarů půdy, o něž přišli při změnách hranic před padesáti lety. Meziválečné spory o území Těšínska se podařilo vyřešit až v roce 1958 po zásahu Moskvy, a to pod podmínkou narovnání hranic. Československo druhé straně postoupilo území o rozloze 837 hektarů, Poláci ztratili o několik čtverečních kilometrů více a po neúspěšném jednání o finanční náhradě z devadesátých let požádali Česko v roce 2005 o územní kompenzace.

Nezáviděníhodná role vyjednavače dopadla na úředníky Ministerstva vnitra, kteří dostali za úkol nejprve vytipovat potenciální lokality vhodné k převodu a následně přesvědčit starosty obcí o potřebnosti tohoto kroku. Po zkušenostech s výstavbou dálnic a vojenských objektů si místní samosprávy dobře uvědomují vlastní vyjednávací pozici a výměnou za ústupek požadují na státu bolestné.

Ne všichni jsou však návrhy ministerstva nadšeni. Ostře protestují například obyvatelé severočeských Kunratic, kteří se obávají rozšíření hnědouhelného dolu za polskou hranicí. S převodem naopak souhlasí v Krnově, jejž od vytipovaných pozemků odděluje řeka, či v Heřmanicích, kde by se rádi zbavili podmáčené louky. Ve finále bude muset výběr území schválit česká i polská vláda, což dlouholetý spor ještě prodlouží. V Polsku dnes tolik populární Jožin z bažin pak možná dostane poněkud hořkou příchuť.

Paradoxní na celé věci je, že velká část z dotčených příhraničních pozemků dvacet let po pádu železné opony nemá svého majitele. Při narovnání hranic v roce 1958 oba státy vyvlastnily lány zemědělské půdy i stavebních pozemků, ale opomněly již zapsat nového vlastníka do katastru nemovitostí. Původní majitelé se o svých restitučních nárocích zpravidla vůbec nedozvěděli, a v seznamech tak dodnes v kolonce vlastník figuruje jméno "neznámý".

Pro obce v pohraničí to znamená, že do pozemků nemohou jakkoli zasahovat, neboť kvůli chybějícímu souhlasu majitele nedostanou stavební povolení. A to i přesto, že pole obhospodařují, nebo zde pronajímají byty. Neuplatní se ani institut vydržení, jenž umožňuje nabytí vlastnického práva k nemovitosti po deseti letech jejího užívání v dobré víře, protože dědicové původních majitelů podle práva existují, ačkoli je nikdo nezná.

Nevyjasněné nároky obcím přinášejí velké problémy. K volným pozemkům z polského dědictví není možné přivést nové inženýrské sítě, jiné nemovitosti zůstávají fakticky odříznuté, protože k nim nevede jiná cesta než přes bývalé polské území, a jsou tudíž neprodejné. Při výstavbě kanalizace v Bílé Vodě bylo nutné postavit nákladnou odbočku, ve Vidnavě zase museli zastavit projekt na výstavbu nových bytů.

První návrh na převod území o rozloze přibližně 140 hektarů by mělo Ministerstvo vnitra předložit vládě do konce června, s náhradou zbylých území se počítá později. Že nepůjde o nikterak jednoduchý proces, dokládají i předpokládané termíny skončení této etapy. Podle optimistických odhadů by měla skončit někdy v roce 2011. Oproti padesáti letům, které uplynuly od narovnání hranic komunisty, je to však stále ještě pouhý okamžik.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .