Národní stadion

Předně je na zváženou, zda by budování prestižního fotbalového stánku neměla předcházet obnova prestiže samotného fotbalu. Série skandálů a trapasů činí zjevným, že už stávající stadion na Letné je pro diváky, ochotné absolvovat útrpnou podívanou na domácí ligu, zbytečně velký. Národní tým by pak na národním stadionu absolvoval polovinu svých kvalifikačních zápasů a některé zápasy přátelské, přičemž stojí za zmínku, že mu v minulosti nejednou skvělou podporu připravili diváci na stadionech mimopražských. Ať už národní stadion bude či nebude, nejdůležitější zápasy reprezentace na mistrovstvích Evropy či světa stejně uvidíme v televizi.

Vedle otázky, co vlastně může být na národním stadionu k vidění, se ptejme, co bude provázet jeho stavbu. Velice pravděpodobně korupce, a to bez ohledu na to, kdo vyhraje volby. Než tedy stát přispěje miliardou, měl by daňový poplatník dostat záruky, že výběrové řízení na dodavatele bude průhledné. Má-li být ale národní fotbalový stadion hotov v roce 2010, nejlépe tak, aby byl slavnostně otevřen v rámci čísi předvolební kampaně, asi se to nestihne. Na vymýcení korupce je to šibeniční termín. Politici by tedy měli zvážit, zda národní fotbalový stadion není rozumnější místo výstavby raději určit losem ze stadionů stávajících. Neměl by sice zasunovací střechu a nejspíše ani vyhřívaný trávník, ale bylo by to řešení levné a především poctivé.