Napomohl prezident Beneš sovětizaci Československa? Ještě jemně řečeno, míní disident. Historik: Lež
„Napomohl sovětizaci země.“ Tak zní část nápisu, který má podle iniciativy historiků a bývalých politiků přibýt k soše Edvarda Beneše u Černínského paláce v Praze. Odpůrci jejich argumenty považují za zjednodušující. „Tabulka je od první do poslední věty lživá,“ namítá v pořadu Pro a proti historik a novinář Petr Zídek. „Je ještě příliš jemná,“ nesouhlasí publicista a disident komunistického režimu Jan Urban.
Je text tabulky, která má přibýt k soše Edvarda Beneše, vůči Edvardu Benešovi spravedlivý, anebo je příliš zjednodušující a odsuzující?
Jan Urban: Je ještě příliš jemný.
Petr Zídek: Podle mě je to dezinformace a každá ta věta je lež. To se už ani nedá nazvat omylem, protože omyl vznikne tím, že se spleteme. Kdežto lež vznikne tím, že to napíšeme úmyslně. Tato tabulka je od první do poslední věty lživá.
Urban: V čem?
Zídek: O tom, doufám, se tady budeme bavit.
Návrh textu vysvětlující tabulky u pomníku Edvarda Beneše:
Edvard Beneš v letech 1943–1948 nesl jako prezident prozatímní exilové vlády a prezident republiky politickou zodpovědnost za to, že komunisté získali výsadní postavení ve státě. Po válce byl spoluzodpovědný za to, že v důsledku státem organizovaného násilí zahynuly desetitisíce obyvatel Československa. Další desítky tisíc lidí byly odvlečeny do Sovětského svazu. Miliony lidí ztratily domov a byly připraveny o majetek. Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel.
Budeme, můžeme začít. Co tedy z toho, co v té tabulce stojí, není pravda? Můžeme to brát hned od začátku.
Zídek: Já si připadám jako v diskuzi, kde bychom vážně chtěli řešit otázku, zda je Země placatá. Země prostě není placatá. A Edvard Beneš není člověk, který by přispěl k sovětizaci Československa – naopak, on jí vehementně bránil.
Čtěte také
To jsem si myslela, že zrovna na tomto se shodnete, že přispěl k sovětizaci Československa.
Zídek: Ne. Naopak.
V čem přispěl k sovětizaci Československa?
Urban: Od roku 1942 v dokumentech, třeba v depeších Heliodora Píky z Moskvy, je jasný vzkaz Gottwaldova vedení KSČ, že pokud nebude Beneš poslouchat, tak nebude prezidentem. To už je tři roky před koncem války.
Čtěte také
Zadruhé, na výhrůžku Klementa Gottwalda a sovětskou žádost Beneš ještě před koncem války, počínaje lednem 1945, rozpustil všechny státní orgány exilové vlády.
Často za cenu velmi nehezkých osobních selhání, kdy nebyl s těmi po celou dobu války velmi loajálními lidmi a spolupracovníky schopen mluvit osobně a posílal za nimi jenom lidi se vzkazy.
Takže v březnu 1945 odjížděl do Moskvy a prakticky za sebou spálil všechny mosty. Rozpustil nejenom vládu, ale především všechny vojenské orgány a všechnu politickou, vojenskou a organizační moc pustil komunistům v Moskvě.
„Polopravdy“
Tak o tom mluví historické prameny? Jestli tomu správně rozumím, tak je tu argument jistého osobnostního nastavení Edvarda Beneše, který chtěl být prezidentem. Pane Zídku, je něco z toho dezinformace? Je to lež?
Zídek: Jsou to takové, jako celá ta cedule, polopravdy, které jsou dezinterpretovány.
Co z toho je lež?
Zídek: Nevím, jak tyto informace, že Heliodor Píka něco napsal v nějaké depeši – teď jsem zapomněl v kterém roce – mají být argument pro to, že Edvard Beneš rozhodujícím způsobem přispěl k sovětizaci země.
Je pravdou, že jedna věc jsou depeše, druhá věc je potom politika, která je viditelná dobře.
Čtěte také
Zídek: Je evidentní, že Edvard Beneš byl jediný středoevropský státník, který byl za války v exilu. Který se vrátil do osvobozené země ve funkci, kterou měl před válkou – respektive v případě Edvarda Beneše ještě před rokem 1939. K tomu se potřeboval dohodnout se Sovětským svazem, protože Sovětský svaz se stal hegemonem v této oblasti.
Edvard Beneš se samozřejmě mýlil v některých svých odhadech, co se týče vnitřního vývoje Sovětského svazu. Což byla tehdy, řekněme, všeobecně sdílená představa, že Sovětský svaz se po válce začne demokratizovat.
Mýlil se v odhadu toho, jak budou postupovat českoslovenští komunisté. Jeho koncepce nebyla totalizace Československa, jeho koncepcí byla takzvaná socializující demokracie.
Čtěte také
Účelem socializující demokracie bylo naopak vyrvat komunistům argumenty, které by mohli uplatnit v politickém boji, jako například znárodnění a tak dále. Nebylo to nic, co by v Československu bylo výjimečné. Znárodňovalo se v Anglii, znárodňovalo se ve Francii.
Čili pohled na Edvarda Beneše jako na někoho, kdo mohl za sovětizaci, je naprosto pomýlený. Zakládá se na citátech vytržených z kontextu.
Zazněla tu dokonce slova, že jde o dezinformace a lži. To je tak silné obvinění, že chci ještě v doplňující otázce slyšet, jak tedy Beneš bránil té sovětizaci?
Zídek: Od roku 1945 do roku 1948 ve funkci prezidenta sice vystupoval jaksi nadstranicky, ale je zcela evidentní, že podporoval takzvané demokratické strany.
Například v roce 1947 na podzim přispěl k tomu, že v Československé sociální demokracii prohrálo na sjezdu křídlo Zdeňka Fierlingera, které bylo prosovětské a prokomunistické, a že bylo vyměněno křídlem Bohumila Laušmana, které bylo mnohem více středové. Těch příkladů by se určitě našla velká řada.
Odpovídala by pamětní deska odkazu bývalého československého prezidenta, nebo přehlížela dobový kontext? A dokážeme se 80 let od konce druhé světové války shodnout na Benešově odkazu? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
