Sověti nás osvobodili, ale taky už budovali impérium. Dodnes to nejsme schopni rozlišit, upozorňuje historik Michal Stehlík

„Vždycky říkám jednoduchý příklad. Podívejte se na stále členy Rady bezpečnosti OSN, to jsou vítězové druhé světové války,“ říká historik. „A další věc je emoční. Máme emoci, která nás stahuje k jedné straně, k druhé straně. Teď se to přemalovalo po roce 1990. Moje generace měla rudoarmějce, teď je to trošku od zdi ke zdi a všichni koukáme do Plzně na Pattona. Je v tom spousta emocí.“

Čtěte také

Rus, který do Prahy přivedl pomoc vlasovců. Radolinskij to myslel dobře a doplatil na to, říká Dudek

Druhá světová válka je podle Stehlíka obklopena i řadou mýtů. „Hlavní mýtus je spojen s částečnou realitou. Sovětský svaz významně přispěje a porazí nacistické Německo. To je jednoznačné. Ale mýtus, který jsme si nedostali z hlav, je, že nejsme schopni oddělit jeho osvoboditelskou roli od role budoucího impéria, kterým chtěl být,“ vysvětluje Stehlík.

„Řekneme: Ale přece nás osvobodili, Hitler skončil, bez nich by to nebylo. Ale zároveň to, že někdo vyhraje nad jedním impériem, neznamená, že sám nemá imperiální choutky. To jsme do hlav nedostali.“

Hra s květny

Stehlík komentuje i zmatení v datech konce války, který Sovětský svaz a dnes Rusko slaví 9. května, západní Evropa i Česko 8. května, kapitulace byla podepsána už 7. května, ale poslední německé jednotky se na českém území vzdaly až 11. května.

„Každý si půjčuje datum, jak ho potřebuje. Zejména Sovětský svaz si zvolil 9. květen i symbolicky z hlediska toho, že se objevují sovětské armádní jednotky v Praze. Ale hlavně se chtěl vymezit,“ domnívá se historik.

Čtěte také

Boje o Brno, Ostravu, povstání v Plzni a Praze. Kde u nás padly poslední výstřely 2. světové války?

Důležité podle něj ovšem není jenom datum konce války, ale také datum jejího začátku. „Pro nás je to válka od 1. září 1939, kdy je napadeno Polsko. To se netýká Sovětského svazu. Oni i na náhrobcích v České republice, u svých vojáků, kteří zde padli, mají napsáno: Obětem Velké vlastenecké války 1941 až 1945,“ všímá si Stehlík.

„Mnohem důležitější než hra s květny, což je symbolické, je začátek, který jsme zapomněli. A to je, pokud jste se ptali na mýty, obrovský mýtus, že od začátku do konce tady máte boj proti nacistickému Německu,“ uvádí další příklad mýtu spojeného s válkou.

„Ne. Mezi lety 1939 až 1941 si dvě velmoci dělí část Evropy. A nějak jsme vypustili, že v roce 1940 nastupuje Sovětský svaz do Pobaltí, aby si obsadil ty země. To není součástí našeho připomínání konce války.“

Opomíjíme význam žen v odboji

Michal Stehlík v rozhovoru reflektuje i to, kdo byli největší hrdinové a „padouši“ druhé světové války v Česku.

„Z hlediska padouchů je to jednodušší, protože Emanuel Moravec bude na prvním místě jako emblematický kolaborant. Na druhé místo bych nedal jednoho člověka, ale skupinku konfidentů gestapa – Čechů, kteří se rozhodli hrát hru volavek a lákat odbojáře do sítí a pak je posílat na popraviště. To je hodně temná kapitola, míní.

Čtěte také

Češi udávali, ale ne víc než jiní. Nacisté hledali za války kolaboranty mezi dělníky, míní Padevět

Co se týče hrdinů, tak vedle známých jmen, jako je Kubiš a Gabčík, letci RAF nebo „pouštní krysy“ u Tobruku připomíná také roli žen. „Když se podíváme na pomník u kostela Cyrila a Metoděje v Praze, kde jsou oběti stanného práva, které pomáhaly parašutistům, polovina jmen jsou ženy. To nám chybí,“ upozorňuje historik.

Role žen v odboji byla podle něj zásadní. „Mnohdy rozhodují ony o tom, jestli se půjde pomoci, nebo ne. Takhle to funguje. Ale pak se vytáhne mužské jméno jako hlava rodiny, která dělala odboj,“ poznamenává Stehlík.

Kolik armád se ve skutečnosti podílelo na osvobozování Československa? Jakou roli hrál v osvobozování Prahy a celého Česka místní odboj? Jak se na dobitých územích chovala Rudá armáda? A do jaké míry ovlivňuje odkaz druhé světové války dění na Ukrajině? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus, moderuje Světlana Witowská.