Napětí a kriket
Před třemi lety svět s napětím sledoval, zda Indie a Pákistán proti sobě nepoužijí jaderné zbraně. Krizi se podařilo překonat, ale vzájemná důvěra se buduje obtížně. Za úspěch je považováno, když mezi dvěma rozdělenými částmi Kašmíru jezdí autobus anebo když se nejvyšší představitelé těchto zemí společně dívají na zápas v kriketu.
Z toho včerejšího viděli indický premiér a pákistánský prezident pouze začátek, dost možná proto, aby radost z vítězství jednoho z nich nevrátila mírový proces opět na bod mrazu. Byla by to škoda. V sázce je například snížení počtu vojáků na himálajském ledovci Siačen, nejvýše položeném bojišti světa, kde jsou obě armády decimovány spíše nehostinnými podmínkami než samotným bojem. Zatímco návštěva pákistánského prezidenta v Indii vyvolává mírný optimismus, naprostým fiaskem naopak dopadla včerejší návštěva japonského ministra zahraničí v Číně.
Protijaponské demonstrace pokračují a Čína se za ně neomluví. Japonskému ministrovi jeho čínský kolega vysvětlil, že "city čínského lidu japonská vláda hluboce ranila v otázce Tchaj-wanu, lidských práv a především historie". Co ovšem Číně zřejmě vadí víc, je snaha Japonska o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN anebo těžba ropy na území, na které si obě země činí nárok. Mimo to Čína testuje reakci mezinárodního společenství, které by podle japonského tisku nemělo důvěřovat zemi, která není schopna zajistit bezpečnost zahraničních diplomatických misí, a podle Japonců nejspíše ani zorganizovat olympijské hry. O tom ale Japonci budou svět přesvědčovat obtížně. Čína je dnes spíše vnímána jako perspektivní obchodní partner než jako bezpečnostní hrozba. Svět počká, zda vše nevyřeší nějaký zápas v kriketu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.