Nadal a Hamilton

Nejprve Rogera Federera porazil ve finále tenisového mistrovství Francie o pět let mladší Rafael Nadal a o pár hodin později se do čela Formule 1 dostal Lewis Hamilton, když vyhrál Velkou cenu Kanady stylem start-cíl, zatímco jeho o čtyři roky starší kolega ze stáje McLaren, Fernando Alfonso, dojel sedmý po chybách, nad kterými experti nevěřícně kroutili hlavou. Ve Francii i v Kanadě se vítězům pochopitelně tleskalo. Že jsou úspěšní už takhle zamlada, se jim počítá k dobru. Ve společnosti, kde se prodlužuje délka života a zvyšuje průměrný věk, jsou ale jednadvaceti či dvaadvacetiletí šampioni na pováženou.

To, že populace stárne a šampioni mládnou, přece nemůže dělat dobrotu. Pokud je v šestadvaceti čas balit, je to naprosto demotivující vzkaz pro všechny, kdo se narodili před Rogerem a Farnandem :-). Ostatně, když v sobotu pětadvacetiletá Justine Heninová po vítězství nad devatenáctiletou soupeřkou přemýšlela o svém úspěchu, filozofovala o tom, že život je velice krátký. Chtěla tím naznačit, že její pobyt v záři reflektorů pomalu končí a pak už bude následovat pouze nějakých padesát let kdesi v ústraní? Pokud má pravdu, bude se to muset nějak řešit. Chtělo by to starší hrdiny pro větší cílovou skupinu. Je normální vyplácet milionové prémie za vítězství dětem?