Na zídce seděl mladý voják, vzpomíná Lorna Ellisonová na Jana Kubiše

16. červen 2024

Dvě dívky nasedají do autobusu a seznámí se s nimi mladý muž. Mohl to být jeden osobní příběh z mnoha. Jenže byl podzim 1940, a toto se odehrálo v Anglii, v regionu, kde se cvičili českoslovenští vojáci. Ten mladík se jmenoval Jan Kubiš.

U britské rodiny Ellisonových našli budoucí členové výsadku Antropoid Jan Kubiš a Jozef Gabčík za války téměř rodinné zázemí. Před cestou do protektorátu si u nich nechali osobní věci.

Sestry Lorna a Edna Ellisonovy

Jedna ze dvou dívek Lorna Ellisonová, později provdaná Combesová, řadu let poté, v roce 2006, navštívila Prahu. Prohlédla si i kryptu pražského kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde 18. června 1942 Kubiš s Gabčíkem a dalšími parašutisty padli.

Náš rozhovor natočený v době její pražské návštěvy začal vzpomínkou na zmíněné první setkání s Janem Kubišem z podzimu 1940...

Jak jste se seznámili?

Šly jsme do kina se sestrou Ednou, která byla o dva roky starší, do města vzdáleného asi sedm kilometrů od vsi, kde jsme bydleli. Vracely jsme se pak na parkoviště k autobusu, který nás měl odvézt domů.

Sestry Lorna a Edna Ellisonovy

Na zídce u parkoviště seděl mladý voják, a když jsme nastupovaly, všiml si nás. Sestra si sedla k oknu a já do uličky. Bylo jí kolem šestnácti a mně čtrnáct. Zaklepal na okno a napsal: Můžeme se tady sejít zítra, v neděli?

Když jsme si to přečetly, chichotaly jsme se. Doma jsme to řekli matce, a ta souhlasila za podmínky, že se budeme chovat slušně, a vrátíme se do pěti odpoledne. Jely jsme tam na kolech, sedly si na zeď a povídaly si.

Představil se nám, řekl, že patří k českým (pozn. aut. - československým) vojákům v Choldmondeley. Poblíž byla kavárna, a tak jsme navrhly, že tam zajdeme na šálek čaje. Odpověděl, že ano. Pak jsme tam seděly a sledovaly hodinky. Vysvětlily jsme mu, že musíme být doma v pět. Bylo to asi půl hodiny jízdy.

Soupis věcí Jana Kubiše, které svěřil rodině Ellisonových

Setkání pokračovala týden co týden, a jak jste mi řekla, asi po měsíci maminka pozvala Jana Kubiše k vám domů. Čím vás zaujal?

Byl tak nějak jiný než ostatní chlapci, které jsme znaly. Byl to cizinec, ale mluvil anglicky poměrně dobře a byl opravdový gentleman. Maminka nám vždycky říkala, že ho tak trochu adoptovala, a doufá, že se tak někdo zachová i vůči jejímu synovi. Náš bratr byl totiž také u letectva, sloužil ve Skotsku.

Později jste se spřátelili i s Jozefem Gabčíkem. Jak se to odehrálo a jak vzpomínáte na poslední setkání (pozn. aut. z konce roku 1940)

Přesouvali se pak z Cholmondeley na jedno místo poblíž Coventry a Leamington Spa, v hrabství Warwickshire. Hodně lidí se se tenkrát loučilo s vojáky, tak jako my. Jozef měl slzy v očích, byl u nás totiž jako doma. Tatínek slzel také, ani se s námi nechtěl fotit. 

S Janem si zase táta rád povídal o druhé, ale i o první světové válce, v níž sloužil. Byla to maminka, kdo navrhl, že Jan s sebou může přivést nějakého krajana, který mluví stejnou řečí.

Jan Kubiš (zprava), Edna Ellisonová, Lorna Ellisonová a jejich další rodina

Jan otevřel malé fotoalbum, které nosil vždycky s sebou, položil ho na stůl a řekl mně a Edně, ať na někoho ukážeme. Tak jsme jím listovaly a pak obě povídáme: Tak třeba tenhle. „No, to je legrace,“ povídá Jan. „To je můj nejlepší kamarád, spolu jsme opouštěli Československo.“ Tak k nám chodili oba a trávili s námi podzim...

Jak jste se pak dozvěděla o jejich smrti?

Maminčina bývalá spolužačka se u nás doma vždy stavovala na šálek čaje. Pak se vracela do města na kole. Bydlela v jiné vesnici, asi míli od nás. Jednou přivezla noviny, myslím, že to byl Mirror. Sedla si k čaji, zalistovala novinami a řekla. Jesse, podívej se. Nejsou to ti dva Češi, co jste znali?

Lorna Ellisonová a Martina Mašková při rozhovoru v roce 2006

Stálo tam, že byli zabiti v nějakém pražském kostele. Jsou tu i jména, povídá, „a zastřelili Heydricha. Přečetla jména nahlas a chudák maminka, úplně se z toho zhroutila. Odpověděla, že je to tak: Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Jsou to oni. Bylo jich celkem sedm a zemřeli v kryptě. Ano...

Jak jste se cítila, když jste se to dozvěděla?

Smutně, smutná... Nevím jak to říct, je to těžké popsat... Jsem teď plná emocí, zvláště poté, co jsem o nich shlédla video.

Váš syn mi řekl, že jste na ně byli tenkrát pyšní, že splnili svůj úkol. Viděla jste také jejich poslední vůli?

Ano, loni...

S jakým pocitem?

Poslední vůle Jana Kubiše

Zlomilo mi to srdce. Pamatovali na nás.

A jak na Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka vzpomínáte dnes?

Tady u kostela (pozn. aut. - v Resslově ulici) visely jejich velké portréty, a to jsou přesně oni, jak si je pamatuji. Ty jejich výrazy tváře... Jozef byl tak trochu šibal. V očích měl vždycky uličnický výraz. Jan byl velmi klidný, klidnější než on. Je to tak... A rád hrál karty. Vždycky měl v kapse balíček karet.

Lorna Ellisonová-Combesová, zemřela v roce 2008, dva roky po natočení tohoto rozhovoru, který vedla Martina Mašková a zprostředkoval jihočeský novinář Radek Gális. 

Lorna Ellisonová v roce 2006

Jak popisuje první setkání se sestrami Ellisonovými ve svém deníku Jan Kubiš? V čem tou dobou a později spočíval Kubišův a Gabčíkův vojenský výcvik? Kdo je připravoval na operaci Antropoid? Jaké osobní věci si nechali u Ellisonových, než odletěli do protektorátu? Poslechněte si celý pořad Leonardo Plus, ve kterém na vzpomínky pamětnice navazuje vojenský historik Zdeněk Špitálník.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.