Na Rusku záleží? Válka o Karabach probouzí pochybnosti o tom, zda Kreml kontroluje zamrzlé konflikty

Bez ohledu na ruský zásah Arménie přišla o většinu území, která neuznaná Náhorno-karabašská republika dobyla v roce 1993. Tichý souhlas s ázerbájdžánskými územními zisky prezidentu Vladimiru Putinovi umožnil, aby z nepříjemné situace vyšel jakžtakž důstojně.

Putinovo řešení má ale podle ruského komentátora jednu vadu: probouzí pochybnosti, jestli Rusko opravdu kontroluje všechny postsovětské zamrzlé konflikty. To by v budoucnu mohlo negativně ovlivnit geopolitickou roli země v regionu.

Výhra pro Ázerbajdžán

Putin, ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a arménský premiér Nikol Pašinjan na začátku týdne podepsali novou trojstrannou dohodu o okamžitém příměří.

Čtěte také

Probuzený konflikt o Náhorní Karabach urychlil ruskou kolonizaci Arménie, píše polský deník Rzeczpospolita

Ázerbájdžán má podle této smlouvy získat čtyři oblasti, které se dosud nacházely pod kontrolou Arménie.

Demarkační linii a pět kilometrů široký dopravní koridor mezi Karabachem a Arménií má střežit skoro dva tisíce ruských mírotvorců, kteří v oblasti zůstanou pět let.

Podle Beršidského je jasné, že je taková dohoda výhrou pro Ázerbájdžán. Ostatně v arménském hlavním městě Jerevanu vypukly nepokoje poté, co Pašinjan oznámil, že smlouvu o ukončení bojů podepsal.

O ruských možnostech

Není vyloučeno, že Putin do konfliktu tak dlouho nezasahoval právě proto, aby vyvolal odpor proti Pašinjanovi, který přišel k moci díky pokojné revoluci v roce 2018. Vždyť ruský prezident mohl válku ukončit v zárodku, kdyby do regionu vyslal vojenské jednotky už v září nebo na začátku října. Dost možná by stačila pouhá důrazná hrozba.

Rusko má ostatně i ázerbájdžánskou diasporu, která se té arménské bohatstvím, vlivem i početností přinejmenším vyrovná.

Pokud by ale Rusko do konfliktu zasáhlo brzy, svět by to chápal jako jasnou a jednostrannou podporu Arménii. Po ruské intervenci od samého začátku střetnutí volali představitelé bohaté a mocné arménské diaspory v Rusku.

Karabach je ale podle mezinárodního práva součástí Ázerbájdžánu, nikoliv Arménie; na jeho obranu se proto smlouva mezi Ruskem a Arménií nevztahuje. Kdyby se Rusko přesto rozhodlo zasáhnout, bylo by to nad rámec jeho závazků.

Čtěte také

U linie dotyku. Se zpravodajem Českého rozhlasu o situaci v Náhorním Karabachu

Komentátor Beršidskij pokračuje, že Ázerbájdžán by se tak dostal do ještě pevnějšího objetí Turecka, jehož prezident Recep Tayyip Erdoğan Alijeva během konfliktu nadšeně podporoval. Ruskou sféru vlivu by tak opustila další postsovětská země.

Rusko má ostatně i ázerbájdžánskou diasporu, která se té arménské bohatstvím, vlivem i početností přinejmenším vyrovná. Vzhledem k tomu, že mezi ruskými Armény a Ázerbájdžánci už v minulosti kvůli Karabachu docházelo k potyčkám, nechtěly se ruské úřady přiklonit příliš otevřeně ani na jednu stranu.

Zůstane Arménie v ruském vlivu?

Svým pozdním zásahem se Putin pokusil zachránit zbytky důvěry Arménů: ruské jednotky je přece uchránily před jistou porážkou a definitivní ztrátou Karabachu, píše Leonid Beršidskij. Současně ale tím, že roli mírotvorců sehrají Rusové, Moskva omezila i rostoucí vliv Turecka.

Čtěte také

Ivan Štern: Spor mezi Arménií a Ázerbájdžánem jako by vykoukl z naší vlastní historie

Přesto není jisté, jestli bude Arménie, která je na rozdíl od Ázerbájdžánu členem Eurasijské hospodářské unie i ruské vojenské Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, chtít zůstat v ruské sféře vlivu. Arméni se teď možná budou ptát, jestli tak těsná spolupráce s Ruskem vůbec stojí za to.

Ázerbájdžán bude naopak své vazby na Turecko zdůrazňovat, aby tím od Putina získal další ústupky. Alijev dokonce navrhoval, že by se mírové mise měli zúčastnit i turečtí vojáci. 

Rána pro ruský vliv

Ruský vliv v postsovětském regionu prostě utrpěl ránu, vysvětluje Beršidskij. Nejzáludnějším důsledkem dlouho odkládané ruské intervence je ztráta důvěry v to, že Putin má pod kontrolou všechny zamrzlé konflikty na území bývalého Sovětského svazu.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Putin věští dřívější pohřeb Západu než Rusku

Od rozpadu SSSR zůstávaly státy jako Ukrajina či Gruzie doslova rukojmími Ruska, druhé vojensky nejsilnější země světa. Alijev ale ve svém pondělním proslovu k národu řekl něco, co by podle komentátora agentury Bloomberg mělo vystrašit i samotného Putina.

„Ázerbájdžánský lid od zprostředkovatelů a vůdců některých mezinárodních organizací znovu a znovu slyšel, že tento konflikt nemá vojenské řešení. Já jsem ale řekl, že s tím nesouhlasím, a měl jsem pravdu,“ pronesl prezident Alijev.

Přesvědčení, že vojenské řešení je možné a že pokud Rusko zasáhne, učiní tak až příliš pozdě, přitom může změnit vývoj všech zamrzlých konfliktů v postsovětském regionu. A to počínaje tím ukrajinským.

Status quo v postsovětském světě závisí na tom, jak okolní země vnímají vojenskou sílu Ruska a jeho ochotu ji použít.

Gruzíni, Ukrajinci a Moldavané si teď můžou říct, že ke znovuzískání odtržených území jim stačí vyčkat na vhodný okamžik – na konci září, když se rozhořely boje v Karabachu, totiž Rusko věnovalo pozornost hlavně dramatickému dění v Bělorusku – a zahájit dobře připravenou vojenskou operaci.

Ázerbájdžánská zkušenost ukazuje, že Rusko nemusí reagovat dokonce ani v případě, že zemřou jeho vojáci. Když Alijevovi muži v pondělí omylem sestřelili ruský vrtulník, Moskva se spokojila s omluvou.

Otevřeně řečeno: status quo v postsovětském světě až příliš závisí na tom, jak okolní země vnímají vojenskou sílu Ruska a jeho ochotu ji použít. Karabašský konflikt ukazuje, že toto vnímání se mění, což může mít pro Putina a celý postimperiální prostor nepředvídatelné následky, píše komentátor agentury Bloomberg Leonid Beršidskij.