Na návštěvě v Sapě

Někoho přitahuje Sapa svou exotičností, vůní, atmosférou, prolínáním kultur, jiné ze stejných důvodů odrazuje. Zatímco jedni si levné nákupy v Sapě spojené s netradičním gastronomickým zážitkem užívají, druzí by do ní nevstoupili v obavě z možného nebezpečí. Tato poněkud xenofobní představa je ale většinou způsobená neznalostí a strachem z neznámého.

Sapa není zdaleka jedinou a dokonce ani největší vietnamskou tržnicí u nás, přesto je nejvýznamnějším centrem vietnamské komunity. Dá se tam totiž sehnat mnohem víc než levný textil nebo polévka pho. Nechybí v ní buddhistický chrám, cestovní agentury, směnárny, fungují tam kosmetické salony, ale i právnické firmy a pojišťovny.

Uzavřená s dveřmi dokořán

Může se zdát, že dostupnost veškerých služeb podporuje jakousi uzavřenost vietnamské komunity. Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti, s tím však nesouhlasí: „Do Sapy může kdokoliv. Dnes tam jezdí a 70 % zákazníků tvoří čeští obchodníci a prodejci, kteří tam nakupují různé zboží a je tam i řada turistů.“ Nicméně v jistém smyslu Sapa poněkud izolovaná je. Vietnamci, kteří mají vše při ruce, ji opravdu musí opustit pouze v noci, kdy v tržnici zůstávají jen hlídači. Podle Quoc Loc Phama, studenta Vysoké školy ekonomické, je ale nutné si uvědomit, že především příslušníci starší generace, kteří často neumí česky, nemají na vybranou. Sapa je jedno z mála míst, kde jsou zmíněné služby dostupné ve vietnamštině. Různé firmy tu totiž za pomoci česky mluvících Vietnamců a překladatelů zřizují své pobočky, aby tak pronikly na vietnamský trh.

Tržnice SAPA|foto: Filip Jandourek

Vzdělání na prvním místě

Právě jazyková bariéra je důvodem většiny problémů, se kterými se Vietnamci u nás potýkají. Proto je v Sapě jazykové centrum, kde se vyučuje čeština, ale i další jazyky, například angličtina a, možná trochu překvapivě, i vietnamština. Tu se učí především děti, které se v Česku narodily, chodí do českých škol, mají české kamarády a často i potíže domluvit se se zbytkem své rodiny.

Pro nejmenší děti byla v Sapě zřízena i školka. Navštěvují ji ale jen dočasně. Aby se co nejdříve naučily česky a mohly nastoupit do českých školek a škol, snaží se jim rodiče co nejdříve sehnat českou „babičku“ na hlídání.

Autorka článku Tereza Sadílková se do Sapy vydala natáčet a její příspěvky si můžete poslechnout v aktuálním a příštím vydání magazínu Sedmý světadíl. První část najdete i zde: