Na Blízkém východě se propalestinské protesty mohou přetavit v ohrožení samotných autoritářských vůdců

Koncem října mohli Egypťané dělat něco, co jim nebylo dovoleno po celá léta, a to protestovat. Autoritářský režim v zemi nepodporuje právo na svobodu shromažďování. Zhruba před 14 dny ale vláda v čele s prezidentem Abdal Fattáhem Sísím povolila – za přísných podmínek a na určitých místech –, propalestinské demonstrace.

Vyjádření podpory Palestincům se dostalo do pozadí a lidé začali skandovat: Chléb, svoboda, sociální spravedlnost!

Pozorovatelé protestů v Egyptě uvedli, že některé byly zjevně sponzorovány státem. Taky je na místo dovezly autobusy, a oni pak skandovali na podporu Sísího i palestinských území. Jiné demonstrace měly spíše organický charakter a některé se zvrhly do nepokojů.

Egyptské úřady tak preventivně přitvrdily v postojích proti disentu.

V jednu chvíli se několik místních obyvatel vydalo na náměstí Tahrír, symbolické centrum protestů v Egyptě v roce 2011, které byly součástí arabského jara, které nakonec svrhlo bývalého egyptského diktátora Husního Mubáraka.

Čtěte také

Jan Fingerland: Arabské jaro se vrací. Možná

Vyjádření podpory Palestincům se ale brzy dostalo do pozadí a lidé začali skandovat slogan „Chléb, svoboda, sociální spravedlnost!“, který byl často slyšet právě během arabského jara.

„Palestinská otázka byla vždy politizujícím prvkem pro egyptskou mládež napříč generacemi,“ vysvětluje Hossam Hamaláví, egyptský výzkumník a aktivista, který žije v Německu a pravidelně píše zpravodaj o egyptské politice.

„Pro mnoho egyptských politických aktivistů byla palestinská otázka vstupní branou do politiky. Povstání v Egyptě v roce 2011 bylo doslova vyvrcholením procesu, který začal druhou palestinskou intifádou o deset let dřív,“ doplňuje Hamaláví.

Aby egyptské úřady zabránily tomu, že se další propalestinské protesty změní v protivládní demonstrace, přitvrdily v postojích proti disentu. Zatkly více než 100 lidí a posílily bezpečnost na náměstích.

Egypt i Bahrajn 

Egyptská vláda ale není jediným režimem v regionu, který se obává, že by palestinská otázka, se kterou mnoho obyčejných lidí hluboce sympatizuje, mohla ohrozit politický status quo.

Lídři v regionu „vždy považovali palestinskou otázku za způsob, jak si lidé mohou vybít svůj hněv,“ popisuje Joost Hiltermann, vedoucí programu pro Blízký východ a severní Afriku v Mezinárodní krizové skupině.

Čtěte také

Arabské jaro upadlo na Blízkém východě v zapomnění. Evropa ale zavírat oči nemůže, tvrdí zpravodaj Macháček

Bahrajnská vláda od roku 2011 protesty také zakazuje, ale v uplynulém měsíci propalestinské demonstrace povolila. Nakonec byly větší než všechny jiné od arabského jara v Bahrajnu.

Podle médií někteří účastníci nesli transparenty zobrazující bahrajnského krále držícího se za ruce s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. K rozehnání protestů byla povolána pořádková policie.

Současná situace „odhaluje, jak slabé jsou arabské režimy, a to včetně Egypta. A jak neschopné jsou ovlivnit to, co se děje. Nedokáží ochránit Palestince ani dát dohromady příměří,“ myslí si aktivista Hamaláví. To podle něj vyvolává širokou nespokojenost.

Čtěte také

Andor Šándor: Západ nepochopil arabské jaro. Odstranění Kaddáfího v Libyi byla chyba

Je to vidět například na sociálních sítích, kde lidé dychtivě sdílejí zprávy z Palestiny, stejně jako memy, karikatury a vtipy, které zesměšňují Sísího a další arabské vládce. To ale neznamená, že propalestinské protesty přerostou v nové prodemokratické hnutí, alespoň ne hned.

„Nejsme na pokraji dalšího roku 2011, protože mezi tehdejšími a dnešními disidenty je podstatný rozdíl,“ vysvětluje Hamaláví s tím, že Sísího vláda víceméně potlačila všechny hlasy opozice.

Přesto se objevují drobné, lokální náznaky přetrvávajícího nesouhlasu. „Čím více se válka v Gaze protahuje, tím je pravděpodobnější, že se něco stane,“ uzavírá.

Celý Svět ve 20 minutách najdete v audiu, připravily Alžběta Jurčová a Tea Veseláková.