Mýtický tvor olgoj chorchoj unikl každé výpravě. Jeho předobrazem je možná hroznýšek tatarský

Tea Parkanová během svého vědeckého dobrodružství v Mongolsku na jedno možné vysvětlení narazila. Nejdříve se ale podívala do pražské zoo. V pavilonu velkých želv se setkala s jejím ředitelem, Miroslavem Bobkem, a chovatelkou plazů Natašou Velenskou.

Do zahrady se redaktorka vydala, aby se podívala na hroznýška pestrého. Vypadá velmi podobně jako jeho příbuzný hroznýšek tatarský, který se vzácně vyskytuje i v mongolské Gobi, ze které se Parkanová před pár dny vrátila.

Je to hroznýšek

Olgoj chorchoj je hroznýšek. Jsem přesvědčený o tom, že on byl předobrazem mýtu o olgojovi chorchojovi.Miroslav Bobek

„Olgoj chorchoj je hroznýšek. Jsem přesvědčený o tom, že on byl předobrazem mýtu o olgojovi chorchojovi,” říká Bobek, kterému se mezitím po ruce plazí had. Je dlouhý zhruba půl metru, zdobí ho oranžovo-hnědá mozaika a jeho tělo je válcovité, rozšiřuje se hned od hlavy.

„Hlavu mají přeměněnou v takový rýček s vysoko posazenýma očima, aby se jim dobře jelo pískem. Občas jim bývají z písku vidět jen oči, pak se najednou bleskurychle vymrští. Když jde někdo okolo a vidí, že se tam vymrští takováhle obluda, neví, co to je. Strach má velké oči,” myslí si chovatelka.

Olgoj chorchoj má s hroznýškem tatarským ještě další společné charakteristiky. Mýtický mongolský červ žije podle vyprávění v poušti Gobi, tedy tam, kde se vyskytuje hroznýšek. To je had, který tráví většinu času schovaný v písku, na povrch vylézá jen v nejteplejším období roku. Olgoj chorchoj se prý objevuje jen v červnu a červenci.

Nikdo ho nepotkal

Právě na přelomu těchto dvou měsíců navštívila Mongolsko i Parkanová. Na bájné stvoření se na místě zeptala ředitele přísně chráněné oblasti Gobi A, Bayrbata. „Vyprávění o olgojovi chorchojovi je na úrovni legendy. Nepotkáte nikoho, kdo by s ním měl přímou zkušenost. Mongolové mají povědomí o jeho příběhu, ale není to tak, že by si lidé mezi sebou povídali o tom, že by ho někdo z nich skutečně potkal,” říká Bayrbat a vytahuje skleněnou lahev, ve které je vysušený hroznýšek tatarský.

Místní rangeři chtěli redaktorce ukázat i živý exemplář, ale nepodařilo se jim ho najít. Natašu Velenskou to nijak nepřekvapuje. „Potkat jej v přírodě je velice vzácné. Umí se dobře skrývat a vlastně je ani nezpozorujete. Viděli jsme to párkrát, jednou jsme ho potkali loni v Gruzii, a už zajížděl do díry,” vypráví.

V Česku známější než v Mongolsku

Zmínky o bájném olgoji se během uplynulého století objevily několikrát. Působivou povídku o něm v roce 1944 napsal ruský spisovatel a paleontolog Ivan Antonovič Jefremov. To, jak tvora popsal, v podstatě odpovídá tomu, co se o něm ví dnes. Velký červ, podobný tlustému salámu, u kterého není poznat, kde má hlavu a kde ocas. Má být také schopný zabít člověka na dálku.

Ani několika expedicím se nepodařilo zjistit o moc víc. V 90. letech se na lov vydala bezvýsledně i česká výprava. Přispěla přinejmenším k tomu, že olgoj chorchoj je v Česku skoro známější než v Mongolsku.