Muzikant by neměl jen hrát, ale hledat vlastní přístup a pravdivost, říká Milan Svoboda

O demokracii ve společnosti už ale s naprostou jistotou nemluví: „Samozřejmě mě trápí, že se rozpadá něco, k čemu jsme v roce 89 vstoupili s velkým doufáním. V totalitě jsem prožil hodně let, takže jsem šťastný, že můžeme nyní dělat, co kdo chce ve svobodném prostředí. A když se teď vrací některé pocity, které jsme měli v 70. a 80. letech, tak mě to mrzí.“

Demokracie je podle muzikanta složitá proto, že se každý může projevit a každý má svůj názor. „A když se většina k něčemu přikloní, tak má na to právo,“ dodává.

Potřeba tvořit

Volnost v orchestru potom díky zkušenosti života v totalitě může komentovat s nadhledem. I v té době dostal za západní hranice i za hranice cenzurované tvorby.

V životě jsou výhybky, které vás posunují bez vlastní vůle, říká Libor Pešek

• Upravit
• Smazat

Dirigent Libor Pešek před rokem ohlásil ukončení své kariéry. Ještě stále spolupracuje na několika hudebních projektech, ale velký návrat před orchestr nechystá. „Nestýská se mi a své věci neposlouchám, zatím...” říká host páteční Osobnosti Plus.

„Měl jsem kliku, že jsem u to byl, i v temných letech normalizace, které byly paradoxně pro mě velice silné. V tom, že jsem měl potřebu dělat hudbu tvořivě, což někdy šlo, někdy byly problémy. Ale v zásadě nás nechali být. Protože to byla instrumentální hudba.“

Bijte je!

V podtextu však byl protest, přítomný samozřejmě i v jazzu. Hudebník vypráví o koncertě, který proběhl v roce 1977 v pražské Lucerně.

„Uvedli jsme reminiscenci na starý chorál, což byla skladba, ve které se citoval motiv Svatý Václave: nedej zahynout nám, ni budoucím. A bylo neuvěřitelné, že když jsme dohráli, bylo v narvaném sále několik vteřin hrobové ticho. Říkal jsem si, co se to děje? Pak se zvedla vlna a lidé začali řvát ‚bijte je, bijte je‘. Shodou okolností bylo totiž mistrovství světa v hokeji a my jsme tenkrát porazili snad Rusy. Dodnes je mi divné, že nám to tehdy prošlo.“

Buď originál a jedinečný

Svoboda mluví i o interpretaci, hudebním citu a sebepojetí. „Na jazzu mě vždycky zajímalo nejen to, jak hudebníci hrají, ale také to, co kdo hraje. Je to důležité, protože nejde o to hrát skladby, které všichni znají. Jde o to, čím je ta interpretace původní, jedinečná,“ říká a vysvětluje dál:

S výbušností mně pomohla Zagorka, říká Štefan Margita

• Upravit
• Smazat

Štefan Margita zpíval na nejprestižnějších světových operních scénách. Narodil se na Slovensku, žije ale se svou ženou, Hanou Zagorovou, v Praze. A vzájemně, ačkoli každý z jiné sféry hudební branže, se ovlivňují. „S výbušností mně pomohla Zagorka,“ říká novoroční host Osobnosti Plus.

„Největší hráči jazzové hudby hrají vždycky především svůj vlastní přístup k hudbě. A to je to, co by měl hledat každý. Miles Davis jednou řekl: najdi si svůj zvuk. To znamená: buď sám sebou, hraj jako ty. Buď originál a buď jedinečný. Tím pádem však také buď aranžér, buď skladatel, buď osobnost.“

Nebýt povrchní

„Na tvorbě mě strašně zajímá jít na dřeň, dosáhnout a dopátrat se maximální pravdivosti. To hledám ve svém skládání. Najít pravdu, aby v hudbě člověk nebyl povrchní,“ říká skladatel a dirigent.

Při vyprávění o metodě při práci s muzikanty svého orchestru bezděky nabízí obecný manažerský recept: „Jsem tolerantní. Čekám, aby si k tomu každý došel sám. A oni k tomu vždycky dojdou, protože jim to nedá. Vzít věc a udělat ji s vlastním maximálním přičiněním. Neumějí odbývat. A ono to třeba napřed není dobré, ale pak se to vyloupne. Záleží ale na tom, jakými lidmi se obklopujete,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí. Dozvíte se také, na čem spolupracoval Milan Svoboda s režisérem Miroslavem Macháčkem, nebo jak reflektuje současnou politickou atmosféru v zemi.