Muzika nakopnutá válkou. Jak invaze změnila ukrajinskou hudební scénu?

Do dílu, který je protkaný ukázkami současné ukrajinské hudby, oslovili Josef Pazderka a Ondřej Soukup i frontmana patrně nejznámější ukrajinské kapely Okean Elzy, Slavu Vakarčuka. Rozhovory příliš často nedává, v případě Na Východ! ale udělal výjimku.

Potvrdil, že válka zasáhla do tvorby muzikantů, hlavně co se týče možností koncertování, ale i obsahu písní a jazyka, v němž se zpívá.

„Rok 2022 zničil úplně všechno. Myslím ale, že je to pro ukrajinskou hudbu dobře. Už brzy se staneme součástí západní scény, bez jakéhokoli ruského vlivu. Je to dobré pro ukrajinskou kulturu i pro lidi, protože Rusové zneužívají kulturu jako velmi silnou zbraň. Kamkoli přinesou Dostojevského, Tolstého nebo Puškina, tam se později objeví jejich tanky,” říká v podcastu Slava Vakarčuk.

Jeho kapela hrávala od poloviny 90. let pravidelně v Rusku, později vystupovala i v Česku. Už po událostech na kyjevském Majdanu v letech 2013 a 2014 se však její tvorba čím dál víc stávala symbolem odporu proti okupaci Krymu a rostoucímu nebezpečí z Ruska.

Definitivní rozchod s ruským trhem – mimochodem obrovským a dost bohatým – teď stvrdili Okean Elzy i posledním albem, které na podzim 2024 vychází výhradně v angličtině. Rozhodnutí přimknout se k západnímu kulturnímu okruhu prý přitom padlo po začátku války na koncertě v Praze, potvrdil Josefovi Pazderkovi Slava Vakarčuk.

Mladí a tradiční

Ondřej Soukup s Josefem Pazderkou v podcastu Na Východ! mluví i o nových jménech ukrajinské hudební scény. Mladí muzikanti svoji tvorbu často natáčejí jen na telefon, a přesto mají na youtube vyšší desetitisíce shlédnutí. I při hledání nových forem vyjádření jsou přitom stále vědomi dlouhé tradice ukrajinské lidové hudby, připomíná Ondřej Soukup.

„Hudba měla vždycky svoji politickou roli. To znamená, že oni se vztahují i k hudbě z doby revoluce nebo bojů proti bolševismu,“ vysvětluje.

Ukázkovým příkladem je píseň Červená kalina. Jako svůj symbol si ji zvolila ukrajinská dobrovolná legie v 1. světové válce, na protestních shromážděních hrála i v dobách Majdanu a po invazi v roce 2022 se píseň stala neoficiální ukrajinskou hymnou. Dočkala se i řady nových aranží a remixů, a to třeba i od britské kapely Pink Floyd.

Podobnými úpravami prošla i další známá lidová píseň, Plyve kača plyve.

„To mě na té nové hudbě baví, jak oni se navzájem na to odkazují. Jedna taková nová verze třeba začne lidovým nápěvem ‚plyve kača plyve‘, a pak to přejde do hip hopu. Takže ta kulturní návaznost je obrovská,“ všímá si Ondřej Soukup.

Poslechněte si celý díl o současné ukrajinské hudbě včetně krátkých ukázek. V bonusovém materiálu vydáme 15. října i kompletní playlist použitých písní. Jak se po invazi proměnila ruská hudební scéna, rozebíral podcast Na Východ! zde.