Může Topolánkův kabinet uspět?

Vzhledem k tomu, že realita je poněkud jiná, je pravděpodobné, že současný Topolánkův kabinet zemi k předčasným volbám nedovede. Tušení v jistotu by měla proměnit schůze Poslanecké sněmovny, která začíná zítra. Pokud by se hlasování o důvěře zúčastnili všichni zákonodárci, musela by Topolánkova vláda získat sto jeden hlas. Takovýmto počtem nedisponuje a pár hodin před zahájením schůze nic nenasvědčuje tomu, že by většinu dala dohromady.

V této souvislosti se objevují nejrůznější informace o tom, kdo by se nakonec hlasování zúčastnit mohl a kdo by naopak měl chybět. Například se spekulovalo o tom, že dva vážně nemocní zákonodárci z řad sociálních demokratů by ve sněmovně nemuseli být a že by toho mohli občanští demokraté využít, v tomto případě by asi bylo přesnější použít slovo zneužít. Veřejný slib Mirka Topolánka, že poslankyni za ČSSD ležící v nemocnici po operaci vypáruje, dokazuje, že politická kultura v České republice není přece jenom tak zlá, jak se může v posledních týdnech z nejrůznějších výroků politiků zdát.

Vypárování v parlamentní hantýrce znamená, že pokud by poslankyně při hlasování chyběla, nezúčastnil by se ho ani Topolánek. Tím by se počet sice snížil na 198, což by znamenalo, že vládě by stačila rovná stovka, vzhledem k Topolánkově dobrovolné absenci by ji však ODS spolu s lidovci a zelenými stejně nedala dohromady. Navíc je dobré zdůraznit, že po rozpadu tzv. trojkoalice už nelze automaticky počítat s tím, že by lidovci a zelení Topolánkův kabinet podpořili. Strana zelených na víkendovém jednání republikové rady nakonec přijala, byť těsnou většinou, usnesení doporučující podpořit při hlasování o důvěře vládu. U lidovců nelze jednoznačně dopředu tvrdit, jak se zachovají. Podle všeho buďto zvednou pro vládu ruku, nebo opustí před hlasováním sál.

V druhém případě by sice přímo nehlasovali pro vládu, ale snížili by počet hlasů nutných pro získání důvěry. Je totiž podstatný rozdíl v tom, zda se někdo zdrží hlasování, nebo se ho nezúčastní. V prvním případě, byť nepřímo, hlasuje proti vládě. Ve druhém může za určitých okolností vládě pomoci, každopádně jí nemůže uškodit. Samozřejmě pokud se nejedná o poslance z řad vládní koalice, nebo v případě jednobarevného kabinetu z vládní strany. Při hlasování o důvěře totiž není nutno získat většinu ze všech poslanců, ale pouze z těch, kteří se hlasování účastní.

Vzhledem k tomu, že je sněmovna usnášeníschopná pokud je jednání přítomna jedna třetina zákonodárců, mohla by vláda teoreticky získat důvěru, pokud by pro ni zvedlo ruku čtyřiatřicet poslanců. To v případě, že by se hlasování účastnil nejmenší možný počet šedesáti sedmi zákonodárců. Tento stav je prakticky vyloučený. Naopak se očekává hojná účast. Do sněmovny by neměla dorazit pouze zmiňovaná poslankyně za ČSSD, která je upoutána na nemocniční lůžko.

Vzhledem ke slibu Mirka Topolánka, by to neměla být absence klíčová, alespoň z hlediska dalšího vývoje jednání o důvěře kabinetu. Paradoxní na tom by byla pouze skutečnost, že by pro vládu nehlasoval její premiér. Dá se očekávat, že především zákonodárci z řad sociální demokracie a komunistů budou pod pečlivým dohledem. Pokud by se některý z nich neočekávaně vzdálil, mohl by následovat vnitrostranický poplach. Zároveň nelze vyloučit nejrůznější taktizování, na kdy načasovat samotné hlasování. Pokud nedojde k ničemu mimořádnému, ani hra nervů nezabrání tomu, aby poprvé v historii samostatné České republiky nezískala vláda důvěru.

Pokud by se tak skutečně stalo, nebyla by to žádná smrtící rána demokracii. Naopak by to byla příležitost otestovat chování politiků v situaci, kterou tento stát ještě nezažil. Tedy vyjednávání o nové vládě v momentě, kdy první pokus na půdě sněmovny zkrachoval. Jak na televizní obrazovce naznačil bývalý prezident Václav Havel, ani on si nemyslí, že by druhou příležitost musel nutně dostat představitel strany, která ve volbách získala druhý nejvyšší počet hlasů. Podle Havla by měl být vybrán člověk, který by měl šanci dát dohromady takovou vládu, která by získala ve sněmovně důvěru. Momentálně se zdá, že nejschůdnějším řešením by bylo sestavení kabinetu, který by zemi dovedl k předčasným volbám. Problém je v tom, že sociální demokraté tuto myšlenku nezastávají. A pokud mají zůstat komunisté i nadále mimo hru, bude mít hlava státu před sebou téměř neřešitelný úkol - vybrat jedince, který by dokázal přesvědčit představitele ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelených, že nadešel čas předčasných voleb.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .