Mnoho slov ve zdravotnictví

Česká politická scéna se zřejmě nedokáže dohodnout na žádném řešení, a tak se situace ve zdravotnictví stále víc blíží chaosu. Všeobecná zdravotní pojišťovna platí se zpožděním a dostává do potíží nemocnice i lékaře. Ti se už chystali k výstražné stávce, ale nakonec ji odvolali, protože se platby pojišťovny přece jenom trochu zlepšily, když VZP dostala finanční injekci ze státní pokladny ve výši tří miliard.

Zatím to vře i v jednotlivých krajích, kterým stát teprve po nekonečných průtazích rozeslal 3,4 miliardy na uhrazení dluhů zdravotnických zařízení. Snad nejhůř na tom ještě loni byla nemocnice v Jihlavě. Po nástupu nového vedení se ale začalo šetřit, takže dnes již hospodaří s mírným přebytkem. Ovšem za tu cenu, že snižuje počet lůžek i oddělení a to se neobešlo bez protestu lékařů. Podobně jsou nuceni postupovat i v jiných krajích. Přitom to v každém z nich řeší poněkud jinak. Například Středočeský kraj určil čtyři oblastní nemocnice, které se mají stát pilířem sítě zdravotnických zařízení a poskytovat co nejširší spektrum služeb. ODS tady také prosadila kontroverzní přechod nemocnic na akciové společnosti. A to se všechno děje ve chvíli, kdy koncepce pro celou republiku dosud neexistuje. Obavy, aby se nezmenšila dostupnost péče o pacienta, jsou proto nejspíš na místě.

Není chybou ministryně Součkové, že to ve zdravotnictví skřípe - že se nemocnice, ambulantní lékaři, zdravotní pojišťovny, výrobci léčiv a lékárny - stále přetahují, kdo z nich utrhne větší část omezeného balíku peněz. Cílem koncepce zdravotnictví je vymyslet takový systém pravidel, který by stimuloval všechny jmenované skupiny, aby neplýtvaly a přitom poskytovaly co nejkvalitnější péči. Jednoznačný recept na to sice neexistuje nikde na světě - nejčastěji ale hraje roli finanční spoluúčast pacienta a možnost, aby se výrazně podílel na výběru péče. Když si pacient připlácí, může na tom paradoxně vydělat. Získá jistotu, že se nebudou provádět výkony a předepisovat léky, které nejsou potřeba a na druhé straně pak budou peníze i na drahé specializované operace v případech, kdy jde o život.

To pochopila ministryně Marie Součková při výkonu své funkce poměrně rychle a rozhodla se jednat bez ohledu na sociálně demokratický program, který připlácení odmítá. Poněkud bláhově si zřejmě představovala, že vážnost situace pochopí i její straničtí kolegové. Ti však dali přednost ideologii. A abychom nebyli kritičtí jen k naší levici. Nepopulární opatření v podobě připlácení pacientů si netroufli zavést ani pravicoví politici v době, kdy o tom mohli rozhodnout.

Ministryně tedy byla nucená vypracovat koncepci bez zvyšování spoluúčasti pacientů a musela přitvrdit jinde. Navrhuje zrušit tři tisíce akutních lůžek a dalších sedm tisíc by se mělo přeměnit na lůžka sociální, za něž budou klienti platit. Chce omezit případy, kdy nemocniční lékař má současně svou ambulantní praxi, a mluví i o sankcích pro lidi, kteří budou zanedbávat preventivní prohlídky. Zároveň požaduje, aby stát zvýšil své platby do zdravotního pojištění za děti a důchodce. V některých případech jde o celkem rozumná opatření. Horší však je, že chce celkově zvýšit vliv státu na síť zdravotnických zařízení, určovat ceny péče a předpokládá stoprocentní přerozdělování prostředků, které se vyberou na zdravotním pojištění. Přitom ministryně stále zdůrazňuje, že prvořadou roli mají hrát pacienti. Jak to chce ale zajistit, není jasné.

Má-li mít ovšem stát tak velkou roli, může se s klidem zrušit systém pojišťoven a peníze na zdravotnictví vybírat v rámci daní. To by bylo určitě jednodušší a levnější. Česká lékařská komora tvrdí, že ministryně ani žádnou koncepci nemá a předložila pouze soubor různorodých opatření. Kritikou nešetří ani další lékařská sdružení, odbory a kraje. Faktem také je, že stát už v mnoha případech ani rozhodovat nemůže. O síť zdravotnických zařízení se musí už dnes postarat kraje a nemohou čekat až se vláda usnese na nějaké koncepci. Ovšem zřejmě se k něčemu takovému ani neschyluje, protože vládním kolegům Marie Součkové se její návrh nelíbil. Když jí ale sociální demokraté zakázali navrhnout skutečná regulační opatření, nemohou se teď divit, že ministryně předkládá mnohaslovné a nicneříkající elaboráty