Miloš Rejchrt: Víra a násilí
Ochota zabíjet lidi pro větší slávu Boží není specifikum islámu. Násilí jako prostředek šíření pravé víry uplatňovala i křesťanská civilizace a zřekla se ho až v 17.století, unavena z nekonečných náboženských válek. Vztah náboženské víry a násilí je bolavým místem jak islámu, tak křesťanství.
Nepříliš zřetelným a přitom podstatným rozdílem mezi nimi však je, že v křesťanství - spíše na jeho okrajích než v jeho středu - nikdy nechyběly protestní hlasy nejen proti násilí a krutostem, ale proti spojení moci duchovní s mocí světskou vůbec. Tyto hlasy, například jihočeského zemana Petra z Chelčic, se právem dovolávaly Ježíše, zakladatele a základu křesťanství.
Jeho vztah k politickému násilí byl jasný. Řekl přece:„ mé království není z tohoto světa“. Nepřipustil, aby jej jeho stoupenci při zatýkání v getsemanské zahradě bránili mečem. Když ho v jedné vesnici odmítli uhostit a jeho učedníci chtěli tu antikristovskou obec ztrestat ohněm, zakázal jim to – přece nepřišel lidské životy mařit, nýbrž zachraňovat.
Zakladatel islámu Mohamed se v této věci od Ježíše lišil. Po útěku z Mekky se z proroka stal náčelník osady Jasrib, později Mediny. Za jeho vůdcovství jasribští úspěšně přepadali karavany mekkánců a částečně úspěšně s nimi svedli několik bitev. V roce 627 nechal Mohamed useknout hlavu šestistům mužů z židovského kmene Banú Kurajza.
Křesťané, kterým vadí spojování víry a násilí, náboženství a politiky, se mohou dovolávat původního prapočátku svého náboženství. Muslimové, když chtějí přesvědčit svět o mírumilovnosti islámu,to mají podstatně těžší.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.