Miloš Rejchrt: Nebát se, modlit se, nekrást

Básníkův otec věděl, o čem mluví, však jako řídící učitel a regenschori v jihočeském Lukavci měl o lidech z obce a okolí přehled. I jiní hodnověrní lidé jeho doby, jimž osud národa ležel na srdci, hodnotili morální stav českého lidu podobně. “Lidé kradou, jak jen mohou“, stěžuje si ústy tatínka broučka spisovatel Jan Karafiát.

Když filosof a politik T.G.Masaryk vyslovil heslo „nebát se a nekrást“, vyzval vlastně k revoluci hlav a srdcí, ke svržení návyků, které se staly českému lidu druhou přirozeností. „Češi, nekrást tady“ tento slavný nápis z rakouských obchodů těsně po pádu železné opony v roce 1989 dosvědčuje, že revoluce hlav a srdcí nebyla dokončena. Česká zlodějna má dlouhý životopis a tuhý kořínek a pouhé odcinkání klíči nepomáhá.

Tomáš Masaryk sedmadvacetiletý|foto: Muzeum T. G. M. Rakovník

Básník Sova napsal o svém otci, že lidem nerozuměl. Vykládám si to tak, že s nimi nebyl srozuměn; lišil se od většiny lidí poťouchlých a zlodějských. „Chuďoučký patricij svého kraje“ si nedělal iluze o skvělosti všeho českého, nevlastenčil, na lid český měl docela pifku, ale nepřestal obětavě učit venkovské děti a pěstoval s lidmi hudbu. Tak trochu solitér, až podivín, v kolektivu vesničky své střediskové asi nepříliš oblíbený.

Kdyby ale takových podivínských, nepřizpůsobivých jedinců v naší národní minulosti nebylo, a kdyby neodvedli svůj díl práce drobné „na národu roli dědičné“, nejspíš bychom dodnes byli my Ćeši a Češky právem hodnoceni jako zanedbaní poťouchlíci, kteří toho moc neumějí, ale kradou, jak jen mohou, i když zvyk před krádeží se pomodlit už opustili.