Michal Komárek: Bez dobrých škol a výborných učitelů nezvládneme ani příští krizi
Před rokem kvůli pandemii covidu vláda poprvé uzavřela školy. Snad nikoho tehdy nenapadlo, že do konce školního roku se žáci budou normálně učit už jen několik týdnů. A že ten další bude ještě náročnější.
Nad šokem z krize ještě v průběhu loňského jara zvítězil pocit, že jsme covid zvládli a můžeme se vrátit k normálnímu životu. Ve školách se optimistické vizionářské hlasy začaly v médiích prosazovat pod heslem „krize jako příležitost“.
To uvádělo úvahy, že učitelé, žáci, jejich rodiče i politici dokážou krizi využít, aby pochopili nutnost rychlejších reforem školství – posílili digitální gramotnost, zredukovali učivo, zmodernizovali způsob učení, znovu se podívali na smysl přijímaček a maturit, tradičního známkování.
Čtěte také
Jenže postupně začaly tyhle hlasy slábnout. Česko se stalo rekordmanem v délce uzávěry škol i v množství nakažených a zemřelých na milion obyvatel. A učitelé, lékaři, psychologové i politici stále častěji říkají, že vytváříme ztracenou generaci dětí, nebo dokonce že jsme děti v boji s covidem obětovali.
Není v tom tak velký rozpor, jak by se mohlo na první pohled zdát. Krize snad může být příležitostí pro urychlenou modernizaci, ale učitelům, dětem a rodičům to zatím k ničemu není.
Děti jsou zavřené doma. Nemohou se učit, jak jsou zvyklé, nemohou ani normálně sportovat, stýkat se s kamarády. Podle pozorování pediatrů a psychologů se mnohé z nich doslova rozpadají, jsou apatické, ztrácejí motivaci.
Nedostatek sociální inteligence a kritického myšlení
Myslím, že za rok za dva, až bude epidemie opravdu pod kontrolou, ztratí optimistická i katastrofická vize na síle a podobně jako jiné překotné úvahy vyvolané krizí se vřadí do rytmu všedního dne. Školská reforma neproběhne nijak závratně rychle. A naštěstí se i většina dětí z krize vzpamatuje bez větších, natož trvalých traumatizujících zážitků.
Čtěte také
Těm ostatním bychom měli umět pomoci. A to lze považovat za příležitost, protože pomáhat ohroženým dětem neumíme dostatečně ani v normálních časech.
A pak je tu ještě jedna zásadní lekce. Naše společnost tuhle krizi nezvládla. Největší počet zemřelých na světě nelze omluvit. A zapomenout. Důvodů je mnoho a teprve postupně se budou vyjasňovat.
Je ale zřejmé, že na nejvyšší politické úrovni hrály roli neodbornost v rozhodování, neochota ke kompromisu a otevřené diskusi, neschopnost vytvářet a vnímat modely budoucího vývoje. A napříč společností se k tomu přidal nedostatek sociální inteligence a kritického myšlení, nezodpovědnost.
Je dnes už vcelku jedno, zda se školy otevřou za dva, nebo za čtyři týdny. A jak letos budou vypadat maturity. Je dokonce jedno, jak budou vypadat za rok či dva.
Nejde o detaily. Důležité je, že bez dobrých škol a výborných učitelů ani příští krize nezvládneme lépe. A že jich zatím zřejmě nemáme dost.
Autor je bývalý šéfredaktor internetového časopisu Česká škola
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
