Mezi ruskými dozorci jsou lidé s pochopením i sadisti. Ti věznili Navalného, říká rusista Černoušek

16. říjen 2024

Gulagy, pokud se zázrakem zachovaly až do dnešních dnů, chce zmapovat a zdokumentovat pro příští generace. Protože s tímto temným dědictvím se musíme snažit žít, aby se podobné věci už neopakovaly. O tom je přesvědčený rusista, publicista a předseda občanského sdružení Gulag.cz Štěpán Černoušek. V současném ruském režimu ale vidí podobnosti s totalitou. „Teď jsme někde v brežněvismu. Politických vězňů je ovšem víc než tehdy,“ hodnotí pro Český rozhlas Plus.

Srovnávat se s minulostí je vždycky ošemetné, uznává Černoušek v pořadu Osobnost Plus. Přesto si některých paralel všímá. 

„Před plnohodnotnou válkou na Ukrajině, před deseti patnácti lety, byl režim Vladimira Putina víceméně přijatelný pro zbytek světa i pro naprostou většinu ruské společnosti. Za posledních několik let se to ale posunulo směrem zpátky k represím. Zvyšuje se počet politických vězňů, zvyšuje se tlak na lidi,“ popisuje.

Čtěte také

Tu paralelu vidí směrem k totalitnímu režimu, se kterým má Rusko ve 20. století zkušenost. „Vracíme se ke Stalinovi. Teď jsme někde v brežněvismu,“ přirovnává. 

Jenže politických vězňů je podle něj dnes v Rusku více než za pozdních dob Leonida Brežněva nebo v první polovině osmdesátých let. 

„Přiznaných politických vězňů, a já beru data z lidsko-právní pobočky sdružení Memorial, je teď prokazatelně 768. Asi 300 je tam za protiputinské projevy,“ upozorňuje rusista.

Samotky pro politické vězně

Podmínky ve vězeních se navíc zhoršují. „Těžko se dá jednou větou definovat, jak to v Rusku vypadá. Liší se to případ od případu, místo od místa,“ uznává Černoušek. 

„Někdo z politických vězňů je ve stejných podmínkách jako běžní kriminálníci. To byl právě třeba případ Olega Orlova, po kterém se nikdo nevozil,“ upozorňuje na případ vězněného spoluzakladatel organizace Memorial. Ten byl letos v létě součástí výměny vězňů mezi Ruskem a Západem.

Čtěte také

Současní političtí vězni v Rusku jsou leckdy posíláni na samotky, a to mnohem častěji než za sovětských dob nebo v táborech gulag.

„Netýká se to všech. Třeba právě Orlova se to netýká. Ale víme, že je to případ Jurije Dmitrijeva, což je další historik z Memorialu. Už několik let sedí ve vězení za to, že kritizoval vpád Ruska na Donbas v roce 2014. Na samotce je každou chvíli,“ říká Černoušek a dodává:

Alexej Navalnyj byl také na samotce hrozně často a tam ty podmínky byly dost šílené.“

„Další politický vězeň Alexej Moskaljov, který seděl za to, že jeho dcera nakreslila ve škole protiválečný obrázek, taky říkal, že celkem asi dva měsíce strávil právě na samotce, kde byl chlad a krysy,“ pokračuje rusista. 

Moskaljov byl ale v polovině října z vězení propuštěn. „Z Ruska tak chodí, řekněme, i dobré zprávy. Trest mu uplynul, oni ho pustili. Přežil,“ poukazuje Černoušek.

Režim Vladimira Putina postupně své kritiky umlčel. „Ti nejhlasitější, ti, co byli nejvíc vidět a měli vliv, jsou pozavíráni,“ shrnuje. „Další se rozhodli kvůli těmto exemplárním trestům mlčet.“

Sadisti mezi dozorci

Když v únoru zemřel za mřížemi nejhlasitější kritik Kremlu Alexej Navalnyj, byl to pro svět šok. Naposledy byl vězněn za polárním kruhem. 

Čtěte také

„Jeden z důvodů převezení Navalného daleko od Moskvy byl, že tam se za ním mnohem obtížněji dostane advokát nebo příbuzný. Pokud měli ve vězení jako příkaz udělat mu takové podmínky, aby nepřežil, tak tam se to samozřejmě mnohem snáz vykonává,“ domnívá se rusista. 

Ve věznicích totiž často záleží na chování dozorců směrem k vězňům. „Jsou mezi nimi i sadisti. Ale jsou mezi nimi i lidé víceméně normální, kteří v sobě mají kus lidskosti,“ hodnotí Černoušek.

Oleg Orlov se například v pěti věznicích, kde ho režim držel, dokonce setkal u některých dozorců s porozuměním.

„Ale pak jsou ve vězení sadisti. Jak Orlov říkal, ti se realizují ve věznicích rudých nebo červených. V nich panují mnohem přísnější podmínky a političtí vězni v nich velmi trpí. To byla věznice v Charpu, kde byl Navalnyj. Tam se sadisti realizují,“ dodává.

Co Štěpán Černoušek cítí, když přijede na místo jakéhokoliv bývalého pracovního tábora gulagu? V čem je dnešní přístup režimu k odpůrcům ještě horší, než býval? A proč podle něj příbuzní obětí stalinského teroru o minulosti neradi mluví? 

Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus v audiu na začátku článku.

autoři: Barbora Tachecí , edr

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.