Mezi minarety: Sunna, sunnité a šíité

Sunna je souborem tzv. hadíthů, což jsou sebrané záznamy toho, co Mohamed během svého života řekl či vykonal. Původní význam slova sunna je “cesta” a obsahuje v sobě i jakýsi nepřímý imperativ. Jedná se totiž o cestu doporučenou.

Mohamedův život se stal vzorem proto, že Prorok byl považován za muže moudrého, uvážlivého a především Bohem vedeného. Mohamedův příklad proto muslimům slouží zejména v případech, kdy v Koránu nenajdou radu či odpověď na své konkrétní otázky. Zjednodušeně by se proto dalo říci, že zatímco Korán učí muslimy v co mají věřit, sunna jim ukazuje, jak v to mají věřit.

A od sunny, k sunnitům a šiítům, dvěma v rámci islámu znesvářeným směrům. Jak, kdy a proč k rozdělení na tyto dvě skupiny došlo? Šía znamená doslova “strana”.

Tento výraz odkazuje ke sporu, který vyvstal mezi Mohamedovými následovníky. Konktrétně mezi čtvrtým, posledním tzv. správně vedeným chalífou Alím a ostatními o to, kdo se postaví do čela mladé muslimské obce jako její duchovní i politický vůdce.

Alího protivníci - dnes známí jako sunnité - zastávali názor, že vládcem může být každý dobrý muslim z kmene Kurajšovců. Alí a jeho stoupenci - tedy ti kteří se dali na jeho stranu a vysloužili si tím pojmenování šiíté - naopak věřili, že Mohamed ještě před smrtí za svého nástupce jmenoval právě Alího a jeho potomky.

Z konfliktu, do kterého se obě skupiny dostaly, vyšli vítězně sunnité. Alího stoupenci odešli z Arábie do Iráku a dále na východ do Persie. Dnes tvoří asi 10 % muslimské populace.

A jaký je jejich vztah k sunně? Komplikovaný. Mohamedův vzor samozřejmě uznávají, zcela jinak se ale staví k sunnity kodifikovaným sbírkám hadíthů. Většinou je nepřijímají a mají svou vlastní, kanonizovanou sbírku. Nazývají ji achbár, což znamená „zprávy“.