Mezi literou a duchem

Musím úvodem předeslat, že nejsem právník, jen čtenář agenturních zpráv, přesto mě ale spor o to zda Iva Brožová je či není předsedkyní Nejvyššího soudu nejen zajímá, ale také hodně baví.

Přijde mi totiž, že zrovna v tomhle případě pěkně padla ona proslulá "kosa na kámen", a to tím, že na hádání a přetahování o paní Brožovou je krásně vidět, jak v praxi vypadá to pro místní soudy tolik přitažlivé (tzv. "přesné") vykládání liter zákonů, pokud možno bez onoho ducha, který je (v podobě autoritativní postavy soudce a precedenčního systému) například v právu anglosaském. To, co je pro jednu stranu kamenem úrazu, tedy striktní, skoro ne-lidské posuzování předmětu soudního jednání podle liter zákona, může naopak zastánci takového systému připadat jako nadzemská krása.

Jen tak se mohlo přihodit, že názory na současnou situaci ohledně předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové mohou být tolik rozdílné. Něco jiného si myslí Ústavní soud, něco jiného prezident Václav Klaus a svůj názor má i ministerstvo spravedlnosti.

Jak to ale s paní Brožovou doopravdy je, nevíme nikdo.

Prezident Klaus před nějakým časem Ivu Brožovou z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu odvolal. Paní Brožová namítala, že nebyly - podle jejího názoru - splněny příslušné literky ústavního zákona a v tom smyslu se odvolala k Ústavnímu soudu. Ten odložil účinnost Klausova rozhodnutí o odvolání do doby, než rozhodne o ústavní stížnosti Brožové. To se zase nelíbilo prezidentu Klausovi, takže napsal soudcům Ústavního soudu další dopis, ve kterém je vyzval, aby své předchozí rozhodnutí o setrvání Brožové ve funkci změnili. Je to asi v pořádku, že v demokratické zemi může jeden nezávislý pilíř ústavnosti vyzývat jiný nezávislý pilíř ústavnosti, aby změnil své rozhodnutí.

Kdyby to nebyl pilíř, asi by si to dovolit nemohl. Z agenturních zpráv jsem, jako občan nepilíř, ubezpečován o tom, že vedení Ústavního soudu se zatím nevyjádřilo k tomu, zda prezidentův dopis jakkoli ovlivní jejich rozhodování ve věci paní Brožové.

Aby nebyl všem krkolomnostem ve věci odvolané i neodvolané předsedkyně Nejvyššího soudu konec, také ministerstvo spravedlnosti má nějaký jiný názor, ve kterém se prý kloní na stranu prezidenta republiky, ale nechává si zatím vypracovat právní analýzu situace.

Mám za to, že místní tíhnutí k literám zákona umožňuje, aby na jednu právní situaci bylo (teď jen odhaduji) zhruba tolik rozdílných právních názorů, jako je právních analytiků, přiklánějících se na rozličné strany sporu. V tomhle ohledu se mi tedy spor o paní Brožovou jeví jako kabinetní ukázka nepřehlednosti místních zákonů, které se díky domácímu kutilství zákonodárců dokutily do současné podoby.

Spor sice nyní asi nějak řeší Ústavní soud, ale krátké mezidobí mezi odvoláním a zpětným neodvoláním paní Brožové vyvolal zpětnovazebně zmatek v chodu Nejvyššího soudu. Například ministerstvo spravedlnosti, které si jaksi spíše myslí, že odvolání Brožové prezidentem republiky platí, nekomunikuje s paní Brožovou, ale s jejím zástupcem, místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou.

Soudci Nejvyššího soudu by situaci také chtěli vyřešit, takže část z nich, prostřednictvím kolegií soudu, požadovala po paní Brožové, aby to s nimi projednala na plénu. Paní Brožová ale jim na oplátku zase prostřednictvím ČTK vzkázala, že podle toho, jak ona čte litery, návrh na svolání pléna neodpovídá zákonu.

Citát z ČTK :"Podle zákona o soudech a soudcích a podle jednacího řádu NS není trestněprávní ani občanskoprávní kolegium legitimním subjektem pro podání návrhu na svolání pléna," Konec citátu paní Brožové. Jenže - předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislav Rizman čte litery také trochu jinak a paní Brožové oponuje tím, že plénum nenavrhla kolegia jako celek, ale jejich jednotliví soudci, a to v dostatečném počtu, který zákonnou podmínku dvojnásobně převyšuje. Jestli tomu málo rozumíte, jste na tom stejně jako já. Když se s podobnými obtížemi setká občan - nepilíř, neštěkne po něm ani pes, pokud se nedostane - pro nezvyklou křiklavost svého případu - například na stránky novin nebo do televizních právních poraden.

Když si neví rady pilíře ústavnosti znamená to nejspíš, že se někde něco při kutění na ústavních pravidlech státu pozapomnělo dokutat. Nebo "se" to možná dokutalo, ale "se" to nyní neumí nějak vyčíst z těch liter zákona. Nebo je v tom zase, co jiného by asi člověka mohlo napadnou, nějaká osobní politika?