Měňavky pomáhají příbuzným

"Obětoval bych svůj život pro tři bratry nebo pět bratranců," prohlásil kdysi britský genetik John Burdon Sanderson Haldane. Vycházel přitom z jednoduché kalkulace. Bratři sdílejí polovinu genů a v dědičné informaci tří bratrů by se tedy skrývalo jeden a půl Haldana. Výměna v poměru jedna ku jedné a půl by proto byla výhodná. Na principu obdobných, na první pohled absurdních kalkulací se odvíjejí vztahy určující běh života ve společenstvech včel či mravenců. Promítají se do života ptáků, ryb i savců. Ve prospěch společně sdílených genů živočichové často obětují i svůj vlastní život. Příkladem může být včela, která vbodne při ochraně úlu do těla útočníka žihadlo a odsoudí tak sebe samu k smrti.

Svým příbuzným vycházejí vstříc kupodivu i jednobuněčné mikroorganismy. Ve vědecké stati zveřejněné v prestižním týdeníku Nature to přesvědčivě dokázal tým vědců vedených bioložkou Natashou Mehdiabadiovou z Rice University v texaském Houstonu. Vědci studovali život půdní měňavky Dictyostelium purpureum. Tento mikroorganismus se živí bakteriemi a když jich nemá dost, uchýlí se k podivuhodnému triku. Tisíce měňavek se sdruží do skupiny a vytvoří nejprve útvar podobný dlouhému tenkému slimáčkovi. Následně se šik měňavek promění ve vláskovitou "houbičku", která nese na tenké stopce spory schopné odolávat nepříznivým podmínkám a vyčkat lepších časů. Spory se obvykle nalepí na končetiny nejrůznějších tvorů a ti je zanesou na nová místa, kde se ze spor opět stanou měňavky. Nejzajímavějším momentem je rozdělení populace měňavek na spory a buňky tvořící "nohu". Zatímco spory si udrží naději na přežití, buňky "nohy" tuto šanci nemají a nakonec zahynou. Přitom se měňavky o místo mezi sporami neperou. Tvůrci "nohy" na sebe berou svůj úkol dobrovolně. Doslova se obětují ve prospěch spor. Kdyby to neudělaly, spory by nevyčnívaly nad povrch na vrcholku "nohy" a jejich šance na přežití by byly mizivé. Vědci z Rice University sledovali, jak si povedou v laboratorních podmínkách společně pěstované kolonie dvou geneticky odlišných měňavek. Když vědci navodili uměle "hladomor", vytvářely měňavky "slimáky" a "houbičky" se sporami. Ukázalo se, že měňavky prakticky nevytvářejí směsné kolonie, kde by se mísily geneticky odlišné měňavky.

"Houbičky" nesly na "noze" spory pocházející vždy ze stejného kmene. Měňavky tak předem vyloučily situaci, kdy by se tvorbou "nohy" obětovaly pro spory genetických cizáků. Nedovolí, aby si některé měňavky jako cizopasníci počkaly, až jim cizí měňavky vytvoří "nohu" a samy pak zaujaly nejvýhodnější pozici pro tvorbu spor na jejím vrcholku. "Prokázali jsme, že se tyto mikroorganismy dávají dohromady přednostně se svými vlastními pokrevními příbuznými. Nevíme, podle čeho se navzájem poznávají, ale jsme si jisti, že to dokážou," říká Natasha Mehdiabadiová.