„Měl jsem strach, neustále se tam střílelo,“ říká český kapitán. Do bezpečí dostal na 130 Afghánců

„Měli jsme deset lidí, kteří zabezpečovali bezpečnost diplomatického sboru a pět lidí na podporu,“ říká velitel ochranného týmu české ambasády KAMBA.

Čtěte také

Hodit přes palubu spojence se ještě nikdy nikomu nevyplatilo, obhajuje další převoz afghánských spolupracovníků novinář Štětina

„Ještě než začal Tálibán obsazovat Afghánistán, tak jsme se připravovali na různé varianty – evakuační plány, co dělat, kdyby... Protože Tálibán nebyl jediný hráč na hřišti,“ popisuje.

„Byly tam různé zločinecké organizace, takže se mohlo stát, že nás kdykoli kdokoli napadne, nebo bude chtít napadnout samotný úřad, takže Tálibán nehrál v našich přípravách primární roli,“ dodává ve Speciálu Plus.

„Rozkaz k evakuaci jsem vydal já, a od té doby jsme začali plnit to, co jsme měli naplánováno: nejdříve zachránit lidi, potom se pokusit zachránit materiál – ale hlavně, aby se nikomu nic nestalo.“

Bylo třeba rychle evakuovat

Od bezpečnostních manažerů amerického velvyslanectví dostali informaci, že se celý proces evakuace z Afghánistánu výrazně zrychluje, takže bylo potřeba co nejdřív opustit prostor českého zahraničního úřadu.

„Protože ve stejný večer, kdy jsme se už evakuovali, tak Američané stáhli všechny lidi z předsunutých stanovišť – tím pádem bychom tam zůstali sami,“ popisuje okamžiky, na které zkušený kapitán zřejmě nikdy nezapomene.

Byla to tak velká operativa, že se na to nedá připravit žádným kurzem nebo školou. To člověk buď v sobě má, nebo ne.
kapitán KAMBA

„V praxi to znamená, že velvyslanci vysvětlíte, že už je ten čas, aby ambasádu on i jeho diplomatický stav opustili, oni si sbalí své nejnutnější věci, nastoupí do aut a vy je odvezete pryč. Druhá část lidí zůstává na velvyslanectví, ničí senzitivní materiál a balí zbraně, vysílačky apod. To, aby se nedostaly do rukou ,nepřítele‘. Protože jsou v nich nahrané kryptoklíče a šifrovací zařízení,“ prozrazuje.

Čtěte také

Kábul je druhý Saigon. Jen ty vrtulníky přistávají vedle velvyslanectví, ne na střeše, glosuje novinář Anýž

S velením armády pak svůj postup samozřejmě koordinoval. „Pomohli mi v tom, že vše schválili. Ale pak mi nechali volnou ruku, protože od stolu v Praze se nejde vcítit do situace, ve které jsme byli. Takže mi řekli, udělej to, jak nejlépe umíš, a hlavně se všichni vraťte,“ vzpomíná kapitán jednotky KAMBA.

Z vyjádření ministerstva vnitra, zahraničních věcí i obrany jasně zaznělo, že situace na kábulském letišti byla extrémně vyhrocená. „Když si představíte vojenskou základnu, která má uprostřed letiště, tak máte perimetr základny, na který by se neměl nikdo dostat. První dny se ale kolem 3–5 tisíc místních dostalo přes zeď, a obsadili celou přistávací plochu. To byl ten největší chaos, jaký mohl nastat, protože evakuační letadla nemohla ani přistávat, ani odlétat.“

A pokračuje: „Naštěstí těch asi 10 tisíc mariňáků, kteří tam Američané poslali, dokázalo místní obyvatele z letiště vytlačit. Mimo přistávací dráhy. Protože byl letový provoz přerušen, takže ho pak obnovili. Každopádně – od toho okamžiku se tam neustále střílelo.“

Strach?

Kapitán a velitel ochranného týmu Vojenské policie KAMBA, jehož jeho jméno nemůžeme z bezpečnostních důvodů zveřejnit, přiznává, že měl strach.

Povedlo se mi přetáhnout všechny lidi ze seznamu. Do jednoho – a trvalo to šest hodin.
kapitán KAMBA

„Určitě jsem měl strach, protože se tam neustále střílelo. Tálibánci, aby místní obyvatele drželi za checkpointy, tak jim stříleli nad hlavou. Jenže stříleli tak, že se to všude odráželo, takže to tam lítalo. Největší strach jsem měl, že se tam někdo odpálí. Byla to tak nepřehledná situace, že to tam opravdu mohlo nastat. Proto jsem tam šel sám a nechal své lidi v bezpečné vzdálenosti. Aby mne jen kryli. A mohli když tak do Prahy podat informaci, že jsem tam zůstal.“

Čtěte také

Mluvčí Tálibánu: V Afghánistánu budeme mít inkluzivní islámskou vládu

Strategie, jak dostat 130 Afghánců přes tálibánské checkpointy, byla tvrdit, že jsou všichni zaměstnanci ambasády. „Povedlo se mi přetáhnout všechny lidi ze seznamu. Do jednoho – a trvalo to šest hodin.“

„Byla to tak velká operativa, že se na to nedá připravit žádným kurzem nebo školou. To člověk buď v sobě má, a troufne si na to s někým o tom mluvit a takto pod tlakem přemýšlet, nebo na to nemá. Pak ale na misi podobného charakteru nemá co dělat,“ odpovídá na otázku, jestli se dalo na něco podobného předem připravit.

Pojedete na nějakou podobnou misi? „Tak na to se zeptejte u nás doma. Myslím, že odpověď asi předem víte,“ uzavírá.

Proč byla podle něj česká záchranná mise úspěšná? Poslechněte si exkluzivní rozhovor reportérky Jany Magdoňové s kapitánem ochranného týmu vojenské policie KAMBA.