Medveděv a Patrušev ztrácejí pozice ve prospěch rozhněvaného Prigožina. A Putin mlčí

Prigožin své varování pronesl poté, co ruská armáda ohlásila dobytí ukrajinského Bachmutu. Podle šéfa wagnerovců se nepodařilo dosáhnout „denacifikace“ Ukrajiny, kterou Putin označoval za hlavní cíl invaze.

V Rusku se nic neděje, alespoň takový dojem vyvolává Putin posledních šest měsíců.

Zatímco Prigožin vidí největší ohrožení stability kremelského režimu v tom, jak nedostatečně se ruské elity zajímají o válku na Ukrajině, politoložka Tatiana Stanovajová to vnímá jinak.

Nezávislý zpravodajský server Meduza převzal její článek, ve kterém se odbornice zabývá spíš reakcí, jakou vyvolá Putinův nezájem směrem k obyvatelům Ruska.

Zajímá Putina vůbec budoucnost Ruska?

Šéf Kremlu prý v posledních měsících mluví o strategických otázkách tak zřídka, že to může vyvolat dojem, že ho budoucnost vůbec nezajímá. Za jeho mlčením stojí očekávání, že se dynamika vnější zahraniční politiky změní v jeho prospěch, myslí si Stanovajová.

Čtěte také

Prigožin na Kreml stále plive. Může to znamenat, že Putinovy dny jsou sečteny

V Rusku se nic neděje, alespoň takový dojem vyvolává Putin v posledních šesti měsících. Na určité úrovni je prezident nesmírně aktivní, tajně řídí válečné úsilí, zatímco veřejně předstírá, že se zabývá běžnými záležitostmi od ekonomiky po zahájení provozu tramvajové trati v okupovaném Mariupolu.

Nevidíme ale žádné prezidentské iniciativy, které by zemi přizpůsobily nové válečné realitě a všemu, co s ní souvisí, upozorňuje politoložka.

Putin se v tomto smyslu tvrdošíjně drží stranou, přestože na Kreml útočí bezpilotní letouny, šéf wagnerovců Prigožin kritizuje postup ruské armády a Ukrajina chystá protiofenzívu.

Prezident ale raději mluví o minulosti a dějinách a nabízí optimistické hodnocení ekonomických vyhlídek Ruska. Západu naproti tomu prorokuje pesimistickou budoucnost.

Nová ideologie?

Zároveň to neznamená, že se v Rusku doopravdy nic neděje, tvrdí Stanovajová. Právě naopak. Důkazů o tom, že situace není nejlepší, je podle politoložky poměrně dost.

Čtěte také

Nikolaj Patrušev: Muž, který ví, jak nebezpečného cara Putina řídit. Stejně to uměl Berija se Stalinem

Začalo se například otevřeně mluvit o zavádění konkrétní ideologie, což tvrdil ruský ministr spravedlnosti Konstantin Čujčenko. Nová oficiální ideologie by se podle jeho představy mohla rozšířit i na vzdělávání, kinematografii, divadlo a poezii.

Tento proces už dávno není pod Putinovou přímou kontrolou a vyvíjí se nezávisle na něm, i když s jeho pasivním souhlasem, tvrdí Stanovajová. I v dalších důležitých debatách prezidentův hlas chybí – například otázky, jestli by Rusko mělo uzavřít své hranice, omezit práva lidí, kteří ze země odešli a co si „počít“ s Prigožinem.

Dokonce i v dlouho očekávaném projevu před Federálním shromážděním šéf Kremlu pouze vyjmenoval opatření, která už vláda přijala. Vypadá to, jako by se prezident odmlčel a věnoval se tajným vojenským a geopolitickým záležitostem, ale podrobnosti zná málokdo.

Čtěte také

Putina by rádi nahradili Prigožin, Kadyrov nebo „Igor Hrozný“ Girkin

Podle Stanovajové to není známka strachu nebo slabosti, spíše to odráží Putinův sílící spasitelský komplex.

Putinovy obavy z ukrajinské protiofenzívy ustoupily přesvědčení, že se toho na bojišti moc nezmění – snad kromě drobných neúspěchů, které je prezident ochoten a připraven tolerovat.

V Kremlu počítají s tím, že bez vojenského průlomu se ukrajinská elita brzy rozpadne, což povede ke kapitulaci. V západních zemích se pak podle „plánu“ posílí vnitřní rozpory, které povedou k oslabení vojenské a politické podpory Ukrajiny, píše Stanovajová.

Zaplní vakuum ultrapatrioti?

Putinovy naděje nejde odmítnout jako zcela neopodstatněné, problém ale je, že tento přístup je pro neklidnou ruskou politickou třídu nepřijatelný. Ta se při vší své loajalitě a poddajnosti během války dramaticky vyvinula. Ruské elity dnes mohou prezidentovu nečinnost vnímat jako poraženectví.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Prigožin si připravuje pozici po válce

To všechno vytváří podmínky pro růst politických ambicí jiných. Jednoho dne jim možná dojde trpělivost a Putinovu režimu se postaví, uvažuje Stanovajová.

Staré režimní kádry Dmitrij Medveděv, Vječeslav Volodin nebo Nikolaj Patrušev, ztrácejí své místo v ruské politice ve prospěch rozhněvaných vlastenců.

Režim ale není skutečně ohrožen, dokud je Putinův rating stabilní. Mechanismus moci je navíc stále plně pod jeho kontrolou. Jeho veřejná paralýza a odmítání převzít odpovědnost za řešení nejpalčivějších problémů, kterým Rusko čelí, ale nakonec povedou k tomu, že Putin začne být irelevantní, domnívá se politoložka.

Stejně podle ní dopadnou prezidentovi věrní političtí partneři. Vzniklé vakuum pak zaplní ultrapatrioti a váleční bloggeři. Může přijít den, kdy Putin zjistí, že je závislý na této kdysi neškodné partě, kterou svou nečinností sám dostal na vrchol, uzavírá Taťána Stanovajová.

Celý Svět ve 20 minutách najdete v audiozáznamu, připravily Magdaléna Fajtová a Tea Veseláková.