Meda Mládková byla buldozer, ale „jela“ tím správným směrem, myslí si historik umění

Rodačka ze středočeských Zákup odešla po 2. světové válce do švýcarského Curychu, kde studovala. Pak přišel únor 1948 a do komunistického státu se už nevrátila. Na to byla příliš svobodomyslná.

Nejdřív založila časopis Skutečnost, kam jí přispívali umělci zvučných jmen jako například Peter Demetz nebo Ferdinand Peroutka. Následně založila nakladatelství Edice Sokolová – takové totiž bylo její příjmení.

Čtěte také

Karel Hvížďala. Meda Mládková zemřela ve 102 letech

Podle literárního a výtvarného historika Radima Kopáče už tehdy „vydávala velmi kvalitní publikace Toyen, Ivana Blatného nebo Ferdinanda Peroutky. Přitom sháněla peníze na knihy, a to s urputností sobě vlastní.“

Když se přestěhovala do Paříže, oslovila jako možného sponzora i Jana Mládka, odborníka z Mezinárodního měnové fondu. Mládek se pak stal jejím partnerem a manželem. Oba spojovalo nadšení pro výtvarný svět.

Jednoho dne objevila Kupku 

V roce 1956 dostali od své návštěvy dárek – šlo o kresbu „krajana“, která stála pouhých 50 franků. Byl to obraz Františka Kupky, který se stal pro další život Medy Mládkové zásadní.

Uvedla ho ve světovou známost a dnes se jeho abstraktní umění prodává za horentní sumy. Přitom snad měl skončit v zapomnění – ne viset vedle Picassa v americké prestižní Národní galerii. 

Čtěte také

„Kdybych měla děti, možná by všechno bylo jiný.“ Zemřela mecenáška Meda Mládková

„Mládková absolvovala přednášky, psala texty do katalogů, propagovala Kupkovo dílo třeba tím, že ho nabízela velkým galeriím jako průkopníka abstraktního umění. Jako génia. A dařilo se jí to,“ popisuje Kopáč.

Pak se Mládkovi stěhovali do Spojených států, protože tam manžel dostal práci. „Centrum moderního výtvarného umění se do New Yorku přesunulo už někdy koncem 60. let, Evropa v tomto směru vyklízela pozice. Druhá věc je, že právě tam podnikalo mnoho soukromých galeristů. Mládkové se také postupem času podařilo zpopularizovat a finančně pomáhat i dalším českým výtvarníkům.“

Seznámila se s nimi při svých cestách do rodného Československa v 60. letech. „Tehdy bylo i české výtvarné umění v maximální kondici. Uvolňovala se politická stavidla, přicházely nové impulsy ze zahraničí a prosazovat se začala i avantgarda,“ popisuje historik.

Čtěte také

Meda Mládková: Kdyby mi bylo o 20 let míň, kandidovala bych na prezidentku

Umělci zvučných jmen, jako byli Karel Malich, Jiří Kolář, Adriena Šimotová, Stanislav Kolíbal, Magdalena Jetelová a další se tak díky Medě Mládkové mohli prosadit.

Po revoluci se vrátila domů a vznikly Sovovy mlýny, celá sbírka byla vložena do Nadace Jana a Medy Mládkových a stala se darem pro Prahu. Česko tak získalo umělecká díla mimořádné hodnoty. 

Na otázku pořadu, jestli Meda Mládková zachránila významnou část české kultury, odpovídá literární a výtvarný historik Radim Kopáč: „Zachránila, svůj celoživotní boj vedla nejméně na dvou frontách: vracela na své místo klasika Františka Kupku a podporovala umělce, kteří tvořili v ,kleci‘, kterým podávala svou ruku a otevírala jim ,mříž‘. Její zásluhy o moderní českou kulturu jsou maximální. Ve svém jednání, konání byla typem buldozeru, který jel správným směrem“.

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.