MDŽ: Chybná interpretace názvu

Na vlnách naší stanice se účastnice nedělní diskuse o smyslu MDŽ právem pozastavovaly nad tím, že například v tom slavném NERVu, který má vymyslet, jak se ČR vypořádá s krizí, nesedí jedna jediná žena. Ačkoliv budou krizí postiženy určitě víc než muži, protože když se propouští, bývají první na řadě už proto, že přece mají rodinu a ztráta zaměstnání je údajně nebude tak bolet.

Kde ženy- podle všeobecně rozšířeného mínění- sedí nebo sedět mají, na to stačí kromě toho letmý pohled do novin nebo na internetové servery: "Sleva na manželku. Ušetří vám 25 000 na daních", hlásá například titulek na webu Aktuálně.cz, který se rozhodl vyložit čtenářské obci, co všechno si člověk může odsadit od daní. Tedy pardon, ne člověk, ale evidentně manžel. Autoři, kupodivu redaktor a redaktorka, sice v prvním odstavci uvádějí, že zmíněnou částku si může daňový poplatník odečíst při určitém poměru výdělků v rodině na manželku zrovna tak jako na manžela, ale bezelstně dodávají, že v dalším textu budou pro přehlednost psát o "slevě na manželku". Proč? To přece každému dochází, ne? Řeč je přece o tom, že ten z manželů, na kterého se dá sleva uplatnit, musí za rok vydělat méně než 68 tisíc korun. A kdo by to tak asi mohl být jiný, než ženská.

Faktem je, že podle nejnovějších statistik vydělávají ženy v ČR statisticky o 23,6 procenta méně než muži. Evropský průměr je přitom jen minus 17,4 procenta. Stejný plat za stejnou práci, což je zásada, zakotvená v základech EU už od jejích počátků v roce 1957, je tedy stále ještě nedosaženým cílem, jakkoli je od roku 1975 zakázána směrnicí i platová diskriminace mezi muži a ženami. Tzv. přímé diskriminace, tedy případů, kdy ženy a muži mají stejnou kvalifikaci, stejné zkušenosti a přesto berou za stejnou práci méně, je sice dneska v Evropě už jen velmi málo. Uvedený rozdíl je ale odrazem toho, že se jedná o srovnání průměrné hrubé hodinové mzdy v hospodářství jako celku, kde ženy často pracují v odvětvích nebo na pozicích s nižší mzdovou hladinou, jelikož společnost má sklon pohlížet na práci žen pořád ještě jako na něco druhořadného. Jejich hlavním úkolem je přece péče o rodinu a do práce chodí, aby na ni přivydělaly. Ve společnosti, kde každé druhé manželství končí rozvodem, je ovšem tohle ve skutečnosti klam. Nehledě na to, že rozdíly ve mzdě se později odrážejí na výši důchodu: v Evropě je toho času ohroženo chudobou 21 procent žen, ale jen 16 procent mužů nad 65 let.

Evropská komise se k letošnímu 8.březnu rozhodla bojovat s rozdíly v odměňování žen a mužů osvětovou kampaní. Z jejích údajů však zároveň vyplývá, kde je jádro problému: ženy jsou na vedoucích pozicích zastoupeny mizivě. To platí zrovna tak o politických a ekonomických rozhodovacích procesech, přičemž v ČR, s nepatrnou výjimkou zastoupení žen v představenstvech velkých podniků, čísla prakticky ve všech kategoriích zaostávají za evropským průměrem. Na druhou stranu tvoří dneska ženy už skoro 60 procent nových absolventů vysokých škol v Evropě. Nechat tenhle potenciál ležet ladem se dnes, kdy největším kapitálem jsou lidské zdroje a jejich tvůrčí potenciál, nemůže než vymstít.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .