Matěj Schneider: Revolta v americké sněmovně. Slabší předseda, to není nutně špatně
Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu zahájila rok 2023 dramatem, jaké zažila naposledy před sto lety. Volení předsedy této komory bývá totiž většinou jenom formalita. Kongresmani, kteří se o tento post uchází, si kultivují podporu svých spolustraníků dlouhá léta a hlasy mají pečlivě spočítané – ostatně pozice předsedy přesně tohle vyžaduje.
Letos to ale bylo jinak mimo jiné kvůli tomu, že republikáni získali ve volbách v této komoře většinu jen velmi těsnou. Příležitosti se pak chopila hrstka nespokojených republikánů, bez jejichž hlasů nový předseda vyhrát nemohl.
Čtěte také
To, že frakce republikánských kongresmanů zatápí svému lídrovi pod kotlem, není úplná novinka. V roce 2015 podobně potrápila skupina rebelujících republikánů (pod vedením budoucího Trumpova šéfa štábu Marka Meadowse) tehdejšího předsedu sněmovny Johna Boehnera.
Ten se rozhodl, že si nechce kazit podobnými tahanicemi stáří a raději předčasně odešel do politického důchodu. O tom, jak nevděčná pozice předsedy může být, velmi dobře vypovídá to, že se po Boehnerově odchodu nikdo ze zbylých relevantních republikánů moc neměl k tomu, aby se funkce chopil.
Méně handlování za zavřenými dveřmi?
Ne tak Kevin McCarthy, který přesně po funkci zjevně baží dlouhou dobu – ve zmíněném roce 2015 mu unikla mimo jiné kvůli několika politickým škobrtnutím. Ale bylo jasné, že po vítězství v loňských volbách není silnější kandidát než právě on. Nicméně jestliže se jeho zmíněný předminulý republikánský předchůdce Boehner musel vypořádávat s rebéliemi ze stran Tea Party frakce republikánské strany, McCarthymu přibyly starosti o trumpovské kongresmany.
Čtěte také
Frakce přibližně dvaceti republikánů, která McCarthymu zkomplikovala život, není úplně ideologicky koherentní. Jsou v ní zástupci jak zmíněných Tea Party libertariánů, tak právě trumpisti typu Matta Gaetze. Co je spojuje, je osobní nevraživost vůči osobě McCarthyho. Ta byla ale v průběhu hlasování poměrně planá, jelikož sami neměli žádného kandidáta, který by měl šanci McCarthyho porazit. Nastala tak komická situace, kdy rebelující republikáni nominovali na post předsedy sérii svých kolegů, kteří mnohdy sami podporovali McCarthyho.
McCarthy nakonec vyhrál v patnáctém kole hlasování (tak dlouho trvala volba předsedy naposledy před americkou občanskou válkou). Ale už teď je jasné, že to bude mít velmi těžké. Musel totiž republikánským vzbouřencům slíbit mnohé ústupky. Vedle jejich požadavků, aby na úkor svých služebně starších kolegů zasedli v klíčových výborech právě oni, šlo především o pravidla určující, jak lze vyvolat hlasování o odvolání předsedy.
Čtěte také
Po McCarthyho ústupcích bude na vyvolání takového hlasování v praxi stačit nespokojenost de facto jediného kongresmana. V minulém kongresu se potřebovala shodnout většina strany. Je tu samozřejmě mnoho důvodů k obavě, jak své nově nabyté moci nad sněmovnou využije hrstka republikánských rebelů, spousta z nich před dvěma lety během neslavného 6. ledna hlasovala proti certifikaci volebního vítězství Joea Bidena.
Na druhou stranu je těžké nemít radost z toho, že si kongresmani vymohli decentralizaci moci ve své sněmovně. Ostatně opatrně tento výsledek chválili i někteří demokraté. Zdlouhavé hlasování o novém předsedovi sice bylo velkým mediálním cirkusem, který byl vyvolaný eufemisticky řečeno problematickými kongresmany. Jestli to ale znamená méně handlování za zavřenými dveřmi a více sice komických, ale transparentních hlasování, jako bylo toto, může vše mít i pozitivní dopady.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
