Jan Fingerland: Republikáni dostali facku. Sami od sebe
Neudělejte ze svého triumfu potupnou porážku, vyzval republikány ve Sněmovně reprezentantů Donald Trump. Ovšem přesně to jeho spolustraníci udělali, když zahájili bratrovražedný boj o obsazení pozice předsedy sněmovny.
V úterý se poprvé sešla Sněmovna reprezentantů, v níž má Republikánská strana 222 zástupců a Bidenovi demokraté jen 213 – díky sice nevelkému, ale přece jen vítězství republikánů v podzimních volbách. Jenže republikánům ve sněmovně se už podařilo výhodu prohospodařit, když opakovaně nedokázali zvolit svého předsedu. Přitom obsazení této funkce je obvykle formalita, protože na jeho jméně se strana dohodne předem.
Konec jednoho snu
Čtěte také
Nejdříve to vypadalo, že zvolen bude bez problémů Kevin McCarthy, který o podobnou funkci usiloval už celé roky. A také pro něj naprostá většina spolustraníků hlasovala. Jenže necelá dvacítka republikánů si postavila hlavu a od úterka McCarthy prohrál v opakovaném hlasování už sedmkrát za sebou.
Jeho problém je dvojí. Zaprvé, republikánská většina je příliš těsná, takže stačila jen malá, ale dostatečně zaťatá skupinka republikánských odpůrců, aby jeho zvolení zablokovali. A druhým problémem je on sám. Jeho kritici tvrdí, že je korouhvička, která nemá vlastní názor, jen ctižádost.
Asi je skutečně pravda, že McCarthy je dosti úslužný politik, který už stačil v těchto dnech slíbit kdeco kde komu, a jak dodávají i političtí analytici, vlastně ani nemá žádnou agendu. Redaktor časopisu The Economist napsal, že na sepsání jeho politického programu by stačila pohlednice.
Čtěte také
Jenže v tomto případě nejde možná ani tak o McCarthyho, ale o stav jeho strany, jež byla schopná se takto zostudit hned na první schůzi sněmovny po volbách. Dolní komora bez zvolení předsedy nemůže zahájit svou činnost, tedy inaugurovat nově zvolené reprezentanty, natož spustit legislativní činnost. Včetně lítého boje s demokratickým prezidentem, na který se tolik republikánů těšilo.
K paradoxům situace patří, že McCarthyho podporuje i Trump, a dvacítka republikánských rebelů takto diskredituje i samotného exprezidenta. Paradox spočívá v tom, že tito vzbouřenci se sami hlásí k Trumpovi nebo prostě radikálnějšímu křídlu strany, takže se Trumpovi jeho vlastní lidé vymkli z rukou.
Nikdo nic neví
Jejich kritici pro změnu tvrdí, že ani oni nemají žádný program, kromě negace nebo snahy dostat se do médií. Oni sami tvrdí, že bezzásadový McCarthy prý nehodlá dostatečně bojovat proti zatuhlým strukturám ve Washingtonu. Tento proud totiž věří, že jeho úkolem je vyčistit takzvanou washingtonskou bažinu. Prozatím dosáhli toho, že paralyzovali sněmovnu, protože američtí voliči jsou nyní de facto bez svých volených zástupců.
Zatím nikdo neví, co bude dál. Je možné, že nakonec se republikáni dohodnou na jiném kandidátovi a ukončí tak McCarthyho sen. Uvažuje se dokonce i o zvolení nyní už bývalých kongresmanů do této funkce, což je nestandardní, ale teoreticky možné.
Druhou variantou je hra nervů mezi většinou a menšinou republikánů, v níž nakonec část rebelů ustoupí. To může trvat třeba týdny, i za cenu paralýzy kongresové činnosti.
Anebo může dojít k dohodě umírněných republikánů s umírněnými demokraty na společném postupu, třeba výměnou za vstřícnost v jiných otázkách. Zní to nepravděpodobně, ale kdo by ještě před pár dny věřil, že trumpovci takto poníží Trumpa i vlastní stranu v okamžiku, kdy měla slavit triumf?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.