Matěj Schneider: Demokraté mají příležitost překročit Bidena. Zatím opět strkají hlavu do písku
Joe Biden chtěl všem dokázat, že na to má, ale povedl se mu pravý opak. Během debaty 27. června působil tak staře a nemohoucně, že se Donald Trump ani nemusel moc snažit.
Ihned po debatě se strhla lavina a všichni američtí liberálové najednou říkali to, o čem poslední rok mlčeli: Biden musí pryč, potřebujeme jiného kandidáta!
Čtěte také
Teda skoro všichni. Velmi rychle se oklepaly vedoucí osobnosti demokratické politiky a rychle zajely do vyjetých kolejí. Barack Obama se svého bývalého viceprezidenta zastal s tím, že všichni máme slabé chvilky. Byla to narážka na jeho vlastní nepovedenou debatu proti Mittu Romneymu před volbami roku 2012. Poselství narážky bylo jasné: Obama přece následně volby stejně vyhrál.
Svých příležitostí nevyužili ani demokratičtí lídři v Kongresu. Jak šéf sněmovních demokratů Hakeem Jeffries, tak jeho senátní protějšek Chuck Schumer po debatě utvrdili svou podporu pro Bidena.
Především Schumer přitom musí mít v živé paměti, jaký průšvih bylo, když se liberální soudkyně Ruth Bader Ginsburgová neodebrala včas do důchodu – umožnila tak Trumpovi a republikány ovládanému senátu posílit konzervativní většinu u Nejvyššího soudu. Loni pak měl velmi nedůstojnou dohru konec kariéry jeho kolegyně senátorky Dianne Feinsteinové.
Přijde vnitrostranický převrat?
Mnoho pozornosti se po debatě obrátilo na první dámu, Jill Bidenovou. Právě ona by podle mnohých měla přesvědčit svého manžela, aby se kandidatury vzdal, a strana by tak mohla do nominačního sjezdu v druhé půli srpna vymyslet nouzovou variantu.
Čtěte také
Jill Bidenová se ale netváří, že by se na něco takového chystala, a kandidatuře svého muže už několikrát od debaty vyjádřila podporu. Pokud Biden upustit od kandidatury sám nebude chtít, zvládne to strana jen těžko.
Jeho stav se ale asi jen tak nezlepší. Serveru Axios sdělili nejmenovaní zaměstnanci Bílého domu, že prezident reálně v plné síle funguje jen mezi desátou hodinou dopoledne a čtvrtou odpoledne.
Podobně mnoho demokratických donorů sice do médií mnohdy anonymně sděluje své obavy, až paniku, ale k veřejnému organizování vnitrostranického převratu se zatím nikdo nemá.
Staré dobré intriky
Do jisté míry to samozřejmě dává smysl. Jakkoliv čas neúprosně ubíhá, tak zorganizovat alternativní cestu není nic jednoduchého a zbrklost by ničemu nepomohla. A jakékoliv řešení bude nutně značně nedokonalé. K výběru kandidáta mají sloužit stranické primárky. Ty ale demokraté zahodili, tvářili se, že se nic neděje, a vyžadovali loajalitu k Bidenovi.
Čtěte také
Kdyby zareagovali na Bidenův žalostný stav, který celému světu ukázala debata, mohli by alespoň prokázat, že nemají zcela hlavu v písku. Mají šanci předvést, že jejich strana je funkční aparát, který je schopný zareagovat na oprávněné obavy veřejnosti. Zatím to ale vypadá, že vyhrávají staré instinkty.
V lepším případě si demokraté šuškají o naději, že sice Biden volby prohraje, ale jejich kandidátům do nižších funkcí se bude dařit lépe, budou mít většinu v obou komorách a budou moci kontrovat Trumpovi, který se vrátí do Bílého domu.
Je to dost jalová strategie, která je jednak riskantní, jednak působí po letech vykreslování Trumpa u moci jako bezprecedentního ohrožení demokracie krajně nezodpovědně.
Prioritou je zase jednou obrana stranických špiček před následky vlastních selhání. Jen aby se pak demokraté nedivili, když jim voliči v listopadu řeknou, co si o jejich úsudku myslí.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
