Matěj Schneider: Biden chce uchlácholit obavy z migrace. Dost tím riskuje
Americký prezident Joe Biden se snaží zastavit kritiku, kterou na něj směřují republikáni kvůli stavu zabezpečení jižní hranice Spojených států. Na té samozřejmě není nic jiného. Starost o ni je leitmotivem americké konzervativní politiky pěkně dlouho a od startu kampaně Donalda Trumpa v roce 2015 je bezpochyby jejím motivem hlavním.
Nic na tom nemění ani to, že Trump sliboval postavit svou bájnou zeď. Tu pak postavil jen zčásti a situaci na hranici to zásadně neproměnilo i přesto, že to bylo doprovázeno krutými praktikami, jako například rozdělováním rodin migrantů. Trump nerad uznává, že zeď vlastně nikdy nedostavěl. Teď tvrdí, že svůj nedodržený slib napodruhé splní po případném návratu do Bílého domu.
Čtěte také
Na stavu hranice s Mexikem nemohou nic zásadně změnit ani letošní kroky demokratů. Poté, co loni republikáni hrozili, že neschválí balíky pomoci pro Ukrajinu a Izrael, pokud je nebude doprovázet reforma a navýšení financí i právě na zabezpečení hranice, se demokraté pokusili v Kongresu představit vlastní návrh, který šel tomuto spílání na ruku.
Nechme stranou, jestli tak demokraté činili jenom proto, že se bojí, aby je téma nepoškodilo v blížících se volbách. Republikáni tak jako tak cukli a návrh spadl pod stůl.
Na to teď reaguje Biden vlastním dekretem, který cíle legislativního balíku z velké části kopíruje.
Ustupování konzervativcům
V porovnání se svými kolegy z Kapitolu se ale prezident ještě více přiblížil konzervativním požadavkům. Dle návrhu z Kongresu měl příslušný ministr aktivovat nouzová opatření pro uzavření hranice v momentě, kdy by za daný týden počet příchozích migrantů překročil denní průměr pět tisíc. Bidenův dekret počítá s polovičním číslem.
Čtěte také
Nastává tak paradoxní situace, kdy Biden i přes svou dřívější kritiku Trumpovy imigrační krutosti postupně čím dál tím víc kráčí ve šlépějích svého předchůdce. Naděje, které si tím dělá na umenšení potenciálního předvolebního problému, jsou přitom ale dost plané.
Ti Američané, kteří se nejvíce obávají migrace přes hranici s Mexikem, mají jasného politického favorita, a tím je a vždycky bude Trump. I kdyby Biden a Trump představili na chlup stejné plány, jak s hranicí naložit, tito voliči by se vždy přiklonili k Trumpovi – už jenom proto, že by věřili, že plán uvede v praxi lépe a s větším odhodláním.
Biden a jeho tým samozřejmě nejsou až tak hloupí, aby si tohle neuvědomovali. Nejpravděpodobněji pouze doufají, že někteří z méně zideologizovaných voličů z pomyslného politického středu ocení, že Biden dělá ve sféře migrace alespoň něco, a hrstka jejich hlasů pomůže Bidenovi smazat náskok, který podle většiny průzkumů má Trump.
Je to kalkul cynický, ale také riskantní. Hrozí totiž popudit liberálnější a levicovější voliče, kteří už v zahraničních otázkách teď hledí na Bidena s nedůvěrou – především kvůli Izraeli a Gaze.
Přibližování se Trumpovi v otázce migrace může u těchto voličů posílit už existující náhled, že Biden nemá vlastní pozitivní vizi, jak tyto otázky vyřešit. Ustupováním konzervativcům pouze doufá, že problém odkopne až za volby. Po nich by ho to ale mohlo mrzet.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
