Martina Vacková: Finále – ven z pocovidových bublin

6. říjen 2022

Sledovala jsem zdálky i zblízka festival českých filmů Finále Plzeň. To podle toho, jestli jsem zrovna byla v Praze, nebo v Plzni. Každopádně mi v Praze připadalo zvláštní, že český divák tak prožívá historická témata, když ke mně dolehlo, že jsou na Finále vyprodané a přidané projekce českých historických filmů Il Boemo a Jan Žižka.

Jenže když jsem přijela do Plzně a viděla tyhle i další filmy, na které bylo vyprodáno, došlo mi, že český divák nepřešaltoval k historickému filmu. Ale že prožívá snahu filmových hrdinů vyniknout a nemít strach, že všechno, co dělali, se promění v prach, abych parafrázovala slova slavného českého rappera Sergeie Barracudy.

Čtěte také

Ne že bych ho znala, to zcela upřímně přiznávám. Seznámil mě s ním v Plzni nový český film Banger, v němž Barracuda hraje sám sebe a kde zní i jeho písničky. Režisér Adam Sedlák film natočil na iPhone, což mě sice s tím rozklepaným obrazem trochu rozčilovalo, ale na necelé dvě hodiny se to dá zvládnout; s přesně odkapaným  množstvím virálů a ukázek z různých filmečků jako třeba Pohádka o pejskovi a kočičce, co dělali dort.

Film posloužil jako brána do jedné sociální bubliny. Bylo pro mě docela fajn ji navštívit a vystoupit z mé sociální bubliny, která během festivalu Finále v Plzni možná víc řešila povolební dohady na plzeňské radnici a „finále“ Daniely Kovářové a Karla Naxery v senátních volbách, díl druhý.

Úspěch bývá doprovázen bolestí

Když člověk pozná i jazyk rapové bubliny, tak prozradím, že banger znamená hit, který člověka proslaví. O tenhle banger se snaží hlavní hrdina filmu jménem Alex, hraje ho hudebník a herec Adam Mišík. Sekunduje mu jeho parťák Láďa, který je schopný všechno zařídit, vyřídit, obstarat, což je trochu s podivem, když je pořád sjetej – a ještě s větším podivem je, že z něj občas vypadnou i inteligentní poznámky.

Čtěte také

Nutno dodat, že ducha a tělo této roli dal začínající herec Marsell Bendig a mně se líbil tak, že jsem zvědavá, kde ho uvidím příště.

Ale ten největší aha-efekt ze současného zájmu o český film byl v tom, že jak Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi, v hlavní roli s Vojtěchem Dykem, tak Banger jsou si vlastně dost podobné.

Oba mají v centru pozornosti mladého hudebníka, který hledá žebřík ke svému průniku na profesionální hudební scénu. Oba mají v hlavní roli českou hudební star. Oba volí své vyjádření adekvátní ke svému prostředí – pro Myslivečka v 18. století kostýmní film, pro Alexe v 21. století iPhonovou kameru. Oba filmy ukazují, že úspěch bývá doprovázen bolestí.

Martina Vacková

Nuž, také jsou tu malé rozdíly. Na Oscara za Česko byl vyslán jen jeden, Il Boemo, a myslím, že vcelku pochopitelně. Myslím také, že milovníci opery zvládnou Bangera bez předsudků, ale dumám, zda milovníci Bangera zvládnou bez řečí Il Boemo.

Ten sice trochu působí v současném mezinárodním filmovém klimatu jako anachronická anomálie, ale je to výborně a precizně natočený film s přesahem. Je velmi dobře pro dnešní kina, když ten přesah protrhne divácké bubliny. Byla by to dobrá zpráva pro pocovidový český film, kterému pandemie uzavřela diváky do bublinek u monitorů.  

Autorka je editorka Českého rozhlasu Plus

autor: Martina Vacková
Spustit audio