Martin Luther King snil sen, který stále inspiruje. Před 50 lety byl zavražděn

5. duben 2018
Martin Luther King v roce 1967

„Osedlat se dá jen ohnutý hřbet,“ říkal americký černošský aktivista Martin Luther King (1929 – 1968), od jehož násilné smrti uplynulo ve středu 4. dubna padesát let.

Ohnutým hřbetem myslel záda svých afroamerických bratří, kteří ještě po druhé světové válce snášeli projevy rasové diskriminace v zemi, která v ústavě slibovala obyvatelům svobodu a možnost usilovat o štěstí bez ohledu na původ.

V zemi, která sice roku 1870 přiznala lidem černé pleti volební právo, ale zároveň před registrací voličů uplatňovala „zkoušky gramotnosti“ a další ponižující procedury. Martin Luther King je považován za nejvýznamnějšího bojovníka za lidská práva a rasovou rovnoprávnost v USA.

Kingovo bojovné nenásilí

King se narodil 15. ledna 1929 v Atlantě ve státě Georgia v rodině baptistického kněze. Na Bostonské univerzitě získal doktoráty z filozofie a teologie; navštěvoval i přednášky na Harvardu. Od roku 1954 působil jako baptistický kněz v alabamském Montgomery.

Právě tam se rozhořel první protest proti místním segregačním zákonům, když byla v roce 1955 zatčena Rosa Parksová za to, že v autobuse neuvolnila místo bělochovi. Poté zahájily černošské organizace bojkot veřejné dopravy a mladého Kinga si vybraly za lídra.

Ačkoli byla touto aktivitou ohrožena bezpečnost jeho rodiny, King pokračoval ve vedení bojkotu, dokud Afroameričané po více než roce nedosáhli zrušení segregace v městských autobusech. King, hlásající metodu „bojovného nenásilí“ ovlivněnou filozofií Mahátmy Gándhího, se tak stal uznávaným vůdcem hnutí za občanská práva.

Martin Luther King přednáší ve Washingtonu svůj slavný projev „Mám sen“ (I Have a Dream)

Dlouhá cesta k volebnímu právu

I když byla v roce 1957 segregace v dopravních prostředcích či restauracích zrušena, v praxi bylo dodržování rovnoprávnosti problematické. Začala nová vlna protestů „v sedě“ a „v kleče“, kdy lidé odmítali opustit prostory, v nichž byli diskriminováni.

Při jedné takové akci byl zatčen i King, což vyvolalo obrovskou vlnu nevole. Byl propuštěn až na základě intervence kandidáta na úřad prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, jemuž toto gesto pomohlo při volbách.

Mezníkem v Kingově kariéře byl srpen 1963, kdy jeho snažení vyvrcholilo pochodem na Washington, jehož se zúčastnilo téměř čtvrt milionu lidí. King tehdy u Lincolnova památníku pronesl projev, v němž Ameriku vypodobnil bez rasových předsudků. Rok poté prezident Johnson podepsal zákon, který zakazoval diskriminaci v otázkách zaměstnání a vzdělání, v srpnu 1965 pak byl přijat zákon o volebním právu, jímž byla diskriminační opatření odstraněna.

Nobelova cena za mír

King byl řečníkem, který v prostředí kostela dokázal strhnout posluchače. Kombinací tohoto umění a osobní angažovanosti (často cestoval) se stal vůdcem demonstrací, které na více než dekádu přeměnily USA v bojiště hnutí za rovnoprávnost.

Kingovy zásluhy byly uznány i udělením Nobelovy ceny za mír v prosinci 1964. Věc měla ale i stinné stránky. King musel kromě rasistů bojovat s novou vlnou černošských militantních radikálů (Černých panterů), kteří odmítali obezřetnou taktiku. O další podporu vládních struktur se připravil kritickým postojem k válce ve Vietnamu, manifestovaným v roce 1967.

Život devětatřicetiletého Kinga ukončil smrtící výstřel, když stál na balkóně hotelového pokoje v Memphisu. Údajný vrah, kriminálník James Earl Ray, který byl odsouzen na 99 let (zemřel v roce 1998), se původně ke zločinu přiznal, později ale vinu odmítl. Spekuluje se, že byl obětním beránkem a že roli sehrály tajné služby. King měl tehdy již velký vliv a řadě lidí byl nepohodlný. Datum jeho narození bylo v USA prohlášeno federálním svátkem.

Spustit audio
autor: David Hertl