Martin Horálek: Smrt papeže Františka
Byl sychravý březnový večer roku 2020. Svět se bál. Neznámý virus zabíjel lidi po stovkách. Nemocnice kolabovaly. Nikdo si nebyl jist svou budoucností. Také potemnělé Svatopetrské náměstí ve Vatikánu zelo prázdnotou. Osamocená postava v bílém rouchu vytvářela až pitoreskní kontrast s monumentální výzdobou Berniniho kolonády. Papež František klečel před obrazem římské Madony a modlil se. Prosil za životy lidí, za trpící, za pozůstalé, za svět.
Mimořádné požehnání Městu a světu ten večer vysílaly televizní stanice do celého světa. A zatímco politici plnili éter motivačními proslovy, papež na to šel jinak.
Čtěte také
„V tomto světě jsme se hnali vpřed plnou rychlostí a měli jsme dojem, že jsme schopní všeho. Chtiví zisku jsme se nechali pohltit, nezastavili jsme se, neprozřeli jsme tváří v tvář válkám a nespravedlnostem. Neslyšeli jsme chudé ani nářek planety. Pokračovali jsme a mysleli jsme si, že budeme v nemocném světě těmi zdravými,“ četl papež.
Aby vzápětí dodal: „Je čas si vybrat mezi tím, na čem záleží, a tím, co pomíjí.“
Nepoužíval fráze
Pět let stará scéna se mi vybavila ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že papež František odešel na věčnost. Připadá mi, že pro jeho pontifikát byla v mnohém charakteristická.
Čtěte také
Ani v krizových okamžicích se neuchyloval ke vzletným frázím. S přímostí, která je jezuitům vlastní, mířil k meritu věci. Jeho myšlení, stejně jako vyjadřování, bylo strukturované, bez zbytečných odboček a slovních kudrlinek.
Ve svých úvahách a rozhodnutích byl konzistentní a proto také předvídatelný. Měl odvahu a schopnosti, které ho předurčovaly, aby jako jeden z mála formuloval ucelené vize budoucnosti lidstva.
Nejspíš měl stejné množství nadšených podporovatelů, jako zavilých odpůrců. To už ale bývá osud těch, kteří vybočují z davu. A takovým právě zesnulý papež byl.
Nepochybuji, že v následujících týdnech rozeberou komentátoři Františkův pontifikát do nejmenších podrobností. Zhodnotí jeho přínos, zformulují jeho odkaz.
Nejspíš do žádného z těch textů se ale nepodaří vtělit jeho laskavé oči, které i v největším hříšníkovi hledaly odlesk Boží dobroty. Právě tenhle pohled mi asi s odchodem Františka bude chybět ze všeho nejvíc.
Autor je dramaturg náboženské redakce České televize
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
