Martin Fendrych: 17. listopad není jen pro starý
Kdo zažil 17. listopad 1989 a toužil tehdy po svobodě, ten to výročí slaví vděčně. Ale co mladí lidé? Co ten den znamená pro ně? Jasně, padl komunismus, začali jsme žít svobodně, jenomže to jsou pro ně samozřejmosti, do demokracie se už narodili a vzpomínat sedmnáctého nemají na co, nezažili to.
Ten den ale žije i pro ně, pro ty aktivní mezi nimi, pro ty nelhostejné. Souboj o svobodné prostředí, o odpovědnou společnost, posouvají dál; 17. listopad není jenom pro starý.
Čtěte také
Vidíte to na vysokoškolské stávce za klima. Začala dva dny před výročím. Studenti mají obavy z klimatické krize. Nevidí ji jako pouze ekologické téma, upozorňují i na to, že ekonomika věčného růstu není udržitelná. Nestačí jim dnešní úroveň demokracie, která se scvrkává do podoby „voleb jednou za čtyři roky a dost“.
Ti z nás, kteří vyšli do ulic před 34 roky, mohou být se studenty spokojeni: jsou nepokojní, kritizují naše chyby a stojí o změnu.
Tři hodiny týdně věnovat organizování
Stávkující studenti připomněli, že vycházejí z toho, co žádali už jejich kolegové 17. listopadu 1989. Říkají: Tehdejší požadavky nebyly naplněny. Týká se to třeba bydlení, které pro mladé lidi i více než tři dekády po revoluci představuje obří problém. A týká se to i životního prostředí. Zůstalo zanedbaným tématem, ačkoliv částečně spustilo sametovou revoluci. Pražské matky tehdy bojovaly proti autům, protesty probíhaly i ve znečištěných Teplicích a jinde. Životní prostředí se od té doby zlepšilo, ale nedostatečně.
Čtěte také
Tereza Martinovská a Jan Voves z iniciativy Univerzity za klima popsali, co jim vadí: fosilní oligarchové Tykač a Křetínský maximalizují zisky v řádech stovek miliard, ale velká část společnosti přitom nezvládá platit účty. Proto chtějí, aby poslanci přijali klimatický zákon, který by garantoval jak změny, tak sankce za jejich nedodržení.
Žádají demokracii, na které se lidé budou víc podílet. Vadí jim, jak oligarchové pomocí lobbingu ovlivňují veřejnou debatu. Prosazují „občanské shromáždění“. Tedy vylosované zástupce různorodých skupin obyvatel, kteří by řešili jedno dané konkrétní téma (kupříkladu v polském Gdaňsku to byla protipovodňová opatření) a výsledek by byl pro vládu závazný.
Odmítají posvátný růst HDP. Podle Martinovské a Vovsa „nebere v potaz wellbeing občanů, zdraví planety, společenské nerovnosti, nespravedlnosti, vyplacenou práci, neformální komunitní ekonomiku“. Vyzývají spoluobčany, ať se scházejí a organizují, ať mluví do věcí svého okolí i celé země. Vycházejí z této věty filosofky Ľubici Kobové: „Kdyby každý člověk věnoval 3 hodiny týdně nějakému organizování, tak tu můžeme mít během pár let lépe fungující společnost.“
Souhlasíme my, kteří jsme demonstrovali před 34 lety, s dnešními stávkujícími studenty? Jistě ne ve všem, ale mělo by nás těšit, že nemyslí jen na sebe a mají své vlastní vize.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
