Maloměsto versus velkoměsto 19. století

V procesu industrializace a urbanizace si většina českých měst překvapivě dlouho uchovala maloměstsko – venkovský charakter, což mělo za následek přetrvávání až zakonzervování určitých stereotypů veřejného i občanského života. Vysvětluje na úvod našeho setkání historik a ředitel knihovny Národního muzea Martin Sekera.

Čtěte také

Neměli Češi rádi Habsburky?

Společně s dalším hostem prof. Milošem Havelkou – sociologem, filosofem a historikem Fakulty Humanitních studií UK uvažujeme o dopadech modernizace a sociální změně na charakter měst, obcí a vesnic. V pořadu hledáme paralely pro pojmy, jako jsou anonymita měst či maloměšťák.

Kdo je tedy maloměšťák? Má to slovo jen negativní konotaci? Hanlivé pojmenování maloburžoazního člověka, který nemá moderní názory? Je v něčem „omezený“? Zakrývá úmyslně svůj původ? Chce se dostat do vyšších pater společnosti – elity? Přetvařuje se, posuzuje situace a lidi bez argumentace? Má vůbec nějaké přednosti?

Maloměšťácké manýry a další vzorce chování i společenské stereotypy jsou předmětem zájmu literátů, sociologů i filozofů. Jedním z nich byl i Arnošt Inocenc Bláha (28. července 1879 – 25. dubna 1960) – sociolog, politolog, pedagog, který je autorem článku Maloměstská buržoasie a žurnalistika, který otiskl list Středa v roce 1912.

Čtěte také

Celebrita Radecký – slavný polní maršál se stal legendou už za svého života. Vrátí se jeho pomník na Malostranské náměstí?

Zde je krátký výňatek: „Jednotlivec maloměstské mentality nemiluje odchylností, má rád názory kolektivní, jako ve svém maloměstském životě tak i v novinách má rád klid. Není to snad u něho smysl pro objektivnost, nestrannost, jest to jen požadavek jeho duševního pohodlí. Úzká společnost, v níž žije, a hospodářské jeho zájmy žádají, aby se od nikoho netrhal a s nikým nerozrůzňoval.“

Během 60. let 19. století až do roku 1890 proběhla v životním stylu společnosti výrazná proměna. Aktivizace městského obyvatelstva, projevy angažovanosti a rozvoj spolkové činnosti se podepisují na společenském, kulturním a politickém ovzduší. Rebelové doby atakují místní správu a bourají klientelismus maloměsta. Vůdci politických spolků, mecenáši, bohatí podnikatelé se podílejí na veřejném životě, ale přesto stále přežívají zděděné stereotypy, malost a nadutost maloměšťáctví. Klientelismus v malých městech pro srovnání s 21. stoletím přetrvává dodnes a můžeme ho vidět na příkladu manipulace s pozemky. Sociální kontrola v malých městech byla oproti velkým městům 19. století většinou slabší, málo účinná, což umožňovalo některým hráčům ovlivňovat jednání místní samosprávy.

Sociální sítě jako důležitý kontrolní mechanismus

Čtěte také

Byla bitva na Bílé hoře národní tragédií? Jsou to jen báje o hrdém národě zrazeném cizáky, odpovídá historik

Podle vyjádření historika Martina Sekery je mocným nástrojem sociální kontroly v obcích například i Facebook. „Podíváme-li se na městské stránky, profily některého z českých měst, můžeme tady natrefit na místního rebela nebo zjistíme, jak obec, maloměsto žijí spolkově, kam investují a jaké komunitě dávají prostor. Vytváříme si jakýsi zkreslený obraz o „životě“ dané lokality,“ dodává.

Již v 50. letech 19. století se objevují lidé, kteří svým stylem myšlení a aktivitou bourají vzorec maloměšťáka.

Příkladem může být Jindřich Fügner (12. září 1822 Praha – 15. listopadu 1865 Praha), český tělocvikář a jeden ze zakladatelů spolku Sokol. Buržoazní typ, mecenáš a člen řady spolků. Patřil ke vzdělaným představitelům pražského měšťanstva. Roku 1851 byl zvolen do pražského obecního zastupitelstva. Jako podnikatel získal zkušenosti v Německu, Anglii, Francii a Itálii. V roce 1855 se stal generálním zástupcem terstské pojišťovací společnosti „Nuova Società Commerciale d´Assecurazioni“ v Praze. Roku 1859 byl zvolen do pražské obchodní a průmyslové komory. 

Čtěte také

Byl pražský mariánský sloup poctou Habsburkům? Mýty si žijí svým vlastním životem, odpovídá historik

Mezi výrazné postavy 19. století patřil i politik a teoretik Albín Bráf (1851 – 1912).  Stoupenec Staročechů – poslanec českého sněmu (1883-1895) a českého zemského výboru (1887-1891). Dvakrát byl ministrem orby ve vídeňské vládě. Byl jedním z prvních průkopníků české moderní společnosti. Zasloužil se o rozvoj českého průmyslu, zemědělství, obchodu, bankovnictví, pojišťovnictví i odborného školství. Jako zemský poslanec, člen panské sněmovny a ministr orby prosadil myšlenky v zájmu rozvoje hospodářství v Čechách (např. zřízení Zemské banky či chudobinců).