Celebrita Radecký – slavný polní maršál se stal legendou už za svého života. Vrátí se jeho pomník na Malostranské náměstí?

10. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Josef Václav Radecký z Radče, významný rakouský vojenský velitel, stratég, politik a vojenský reformátor

Sloužil pěti rakouským císařům a za svou dlouhou a úspěšnou vojenskou kariéru žádnou bitvu neprohrál. Přitom nechybělo mnoho a k armádě se vůbec nedostal.

02437739.jpeg

Vojenští lékaři ho nejprve nenechali narukovat. Při jeho slabé tělesné konstrukci by prý náročná válečná tažení nevydržel. Nakonec se mu jeho sen splnil, do armády i navzdory prvotnímu odmítnutí, vstoupil a strávil v ní dlouhých 72 let.

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Radeckých z Radče. V Čechách vyrostl a český jazyk také ovládal.

Účinkují: historikové Jiří Rak a Ondřej Táborský, předseda Spolku Radecký Praha Jan Bárta
Připravila: Naďa Reviláková

Přesto mu v dobách pozdějších mnozí vyčítali, že sloužil rakouskému císaři. Co naplat. Jiná armáda než mnohonárodnostní rakouská v našich končinách tehdy nebyla. Pokud se v nich tedy neobjevila nějaká nepřátelská. A službu císaři, která byla současně i službou českému králi v jedné osobě, vnímal Josef Václav Radecký jako své poslání.

Vítěz nad Napoleonem

Během jeho dlouhého vojenského působení se na habsburském trůnu vystřídalo celkem pět panovníků. Začínal za Josefa II., kdy ještě bojoval proti Turkům.

V Sedlčanech vzpomínají na vojevůdce Josefa Václava Radeckého

Jeho nejvýznamnějším protivníkem byl ovšem Napoleon. Radecký vypracoval plán bitvy u Lipska v roce 1813 a společně s ním také porážku francouzského císaře, za což si získal neskonalý vděk a četná vyznamenání od mnoha evropských monarchů. Jako vítěz nad Napoleonem se tak dočkal nehynoucí slávy.

Nezahálel ale ani v dobách míru a své vojáky nepřestával cvičit. V roce 1836 se stal velitelem armády v severní Itálii a dočkal se také povýšení na polního maršála.

Radeckému bylo tehdy 70 a očekávalo se, že v Itálii poklidně dožije svůj život. Přišel však revoluční rok 1848 a s ním další příležitost, jak prokázat své schopnosti. Itálie si tak na sjednocení musela počkat až do Radeckého smrti. Polní maršál tamní habsburské državy svému císaři Františku Josefovi I. slavně udržel.

S lokomotivou na „Prušáky“

I přes pokročilý věk však ani to nebyla jeho poslední chvíle slávy. Psal se rok 1850 a Radeckému bylo úctyhodných 84 let. Právě tehdy hrozil Rakousku vojenský konflikt s Pruskem.

Císař František Josef I. povolal z Itálie svého věrného polního maršála. A ten dokázal díky novodobé vymoženosti – železnici – shromáždit u Olomouce tak mocné vojsko, že to pruský král raději vzdal a odtáhl s nepořízenou.

Pamětní deska maršála Radeckého na Edelmannově paláci v Olomouci

Byl to nicméně i sám pruský panovník, který choval k Radeckému nezměrnou úctu. Vždyť také on, jako mnozí jiní, přispěl na jeho pomník, který byl vztyčen na Malostranském náměstí na podzim roku 1858, pouhých deset měsíců po maršálově smrti.

Na svém místě stál přibližně 60 let. V revolučním nadšení, ze kterého vyvěrala potřeba vypořádat se se vším starým rakouským, nebyl sice v roce 1918 zničen, jako například Mariánský sloup, ale alespoň zahalen, aby snad nebudil vášně. Na jaře následujícího roku pak putoval do Lapidária Národního muzea, kde je dodnes. A nejspíš tam už zůstane.

V jednání je sice opětovné umístění bronzového pomníku na původní, nebo spíš lehce posunuté místo, vzhledem k tramvajovým kolejím. Ale pokud se skutečně Radecký vrátí, tak pravděpodobně v kopii. Na to je dílo Christiana Rubena v realizaci bratrů Josefa a Emanuela Maxových příliš cenné, aby bylo vydáno napospas kyselým dešťům, městskému smogu i případné nové populární volnočasové aktivitě „lezení na Radeckého.“

Radecký ano či ne

Je tak možné, že se Praha už brzy dočká návratu dalšího pomníku. Opětovné umístění Radeckého na zrekonstruované Malostranské náměstí má mnoho příznivců. Patří mezi ně například historik Jiří Rak: „Rozhodně by se měl vrátit. Je to pomník transformace do podoby moderního národa. Není důvodu, proč to nepostavit.“

Bronzový pomník maršála Radeckého stával na Malostranském náměstí

Najdou se však i nesouhlasné hlasy. „Není úplně smysluplné z pohledu 21. století dávat do veřejného prostoru sochy panovníků, politiků nebo vojevůdců, protože tím paradoxně stavíme na piedestal mocenský aspekt dějin, zatímco bychom tam mohli dávat třeba ten mezilidský,“ myslí si historik Ondřej Táborský.

„To sousoší je v evropském rozměru špičkové sochařské dílo a je strašná škoda, že stojí v Lapidáriu, kam přijde během roku takových 500 lidí. Zatímco by mohlo kultivovat prostředí Malostranského náměstí,“ argumentuje předseda Spolku Radecký Praha Jan Bárta.

O osobnosti populárního maršála, jeho vojenské kariéře i o osudu jeho pomníku si poslechněte více v pořadu Historie Plus. 

Vizualizace návratu pomníku Radeckého na Malostranské náměstí v Praze
autor: Naďa Reviláková
Spustit audio