Malá úvaha o různých pravdách

8. červenec 2005

Ani v tak zvané okurkové sezóně neubývá námětů, v nichž se těžko dopátráváme toho, co je pravda. A právě toto slovo v souvislosti se svátkem mistra Jana Husa poletovalo teď zase kolem nás až příliš marnotratně. Přitom jakoby se stále předpokládalo, že pravda je pojem jednoznačný, vystihující to, co je správné a dobré. Z tohoto hlediska vyznívá ovšem poněkud neurčitě závěr Husova Listu veškerému národu českému psaného z kostnického vězení 10. června 1415.

Zní takto: "Prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli." Dalo by se tomu rozumět i ve smyslu relativistického světového názoru italského dramatika Luigi Pirandella, který svou nejznámější komedii nazval "Každý má svou pravdu".

S touto relativností pravdy se setkáváme na každém kroku a paradoxně se nám často zjevuje i ve styku s disciplínou, která by měla být doménou pravdy - tedy s právem. Tak například z rozhodnutí našich legislativních orgánů se má stát právem, že všichni prodejci musí mít registrační pokladny. Občanská demokratická strana to považuje za reálný nesmysl, který sotva pomůže k odhalování daňových či jiných podvodů, a je připravena prosadit tuto svou pravdu ještě dříve než se usnesení dnešního parlamentu právem stane - to jest vyhraje-li příští volby, chce zase povinné registrační pokladny zrušit.

Koalice však v souvislosti s tímto svým diskutabilním způsobem boje proti finančním nepravostem teď s okamžitou platností učinila právem povinnost vydávat stvrzenky na každý nákup vyšší padesáti korun a tímto počinem, jehož oprávněnost - čili prostou pravdu zdravého rozumu - může každý zpochybnit - zcela určitě zvýší preference opoziční ODS. Podobně by této největší opoziční straně mohlo pomoci, kdyby začala do podrobností rozvíjet argumenty svého místopředsedy Petra Nečase o absurditě různých vojenských zakázek a odhalovat skutečnou pravdu o jejich potřebnosti.

Už z těchto poměrně aktuálních příkladů, které svědčí o správných pravdách ODS, můžeme dovodit, že právě zdravý rozum a obecně cítěná mravnost může vést k tomu, že každý svou pravdu mít nemusí a že mu nemusí být přána. A to dokonce ani tehdy, když se ta údajná pravda opírá o nějaké právní ustanovení. I uznávaný právník Vojtěch Cetl v minulých dnech několikrát naznačil, že nejvyšším kritériem pravdy je morálka.

A tady jsme možná u podstaty věci, kdy se tatáž ODS a její čestný předseda Václav Klaus, kteří v uvedených příkladech o stvrzenkách, registračních pokladnách či podezřelých vojenských zakázkách zřejmě onu obecně uznávanou pravdu mají, v jiných věcech příliš urputným trváním na nějakém psaném ustanovení se od takové pravdy vzdalují. Když jsem kdysi v jednom článku kritizoval Václava Klause za to, že schvaluje Maradonův gól daný rukou, osobně mi odpověděl v tom smyslu, že pokud to rozhodčí uznal, je všechno v pořádku, neboť existuje-li institut rozhodčího, musí závazně platit to, co on řekne. Zní to velmi logicky a zdánlivě neprůstřelně, ale zkuste o té Maradonově brance z roku 1982 zavést diskusi se svými přáteli a spočítejte si, kolik jich bude zastávat Klausův názor, který odporuje právě té morálce, která má být nad právem.

Podobné je to s názorem Václava Klause i celé ODS na pokračování v ratifikaci evropské ústavní smlouvy, kterou oni vyhlásili za mrtvý dokument s naprosto logickým právním zdůvodněním, že když v této věci je v Evropské unii stanoveno jakési právo veta a hned dva členové hlasováním v referendu ten dokument zamítli, není dál o čem mluvit. Tato právnicky vyargumentovaná pravda také Evropou pořádně otřásla, ale okamžitě se zvedla ona méně právní argumentace zdravého rozumu, proč by mělo být ponecháno jen na dvou - z věcných hledisek dosti pochybných referendech - aby tím bylo rozhodnuto i za ostatní členy Evropské unie. Takže i vrcholový evropští státníci s pokračováním ratifikace i s případnými reparáty ve Francii a v Nizozemsku tak trochu počítají a hledají cesty, jak onu v pětadvacetičlenném spolku téměř neuskutečnitelnou jednomyslnost v zájmu zdravého rozumu nějak obejít. Tento týden se na vhodnosti pokračovat v ratifikaci shodl i premiér Paroubek s bývalým prezidentem Havlem.

Stojí snad ještě za připomenutí, že kdyby v roce 1950 sovětským trucováním ve Spojených národech kvůli přijetí komunistické Číny nenastala v Radě bezpečnosti vhodná situace k obejití sovětského veta a nebyla vyhlášena válka proti expanzi komunismu v Koreji, dodnes by se asi Jihokorejci těšili "dobrodiní" šíleného režimu, který panuje v severní polovici jejich poloostrova.

Tedy závěrem: Pravdy zajisté každému přejme, ale nechť je to pravda odpovídající zdravému lidskému rozumu i poctivé morálce a ne nějakým ve slabé chvíli odhlasovaným předpisům.

autor: Jiří Ješ
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.